Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.
Stejně jako kouzelník by neměl odhalovat svoje triky, nesmí se milovník módních, lesklých a luxusních časopisů dostat do zákulisí, protože když víte, jak se kouzla dělají, už jim nikdy neuvěříte. Stokrát víc to platí o focení módy. Marek ze začátku dostával do ruky už jen diapozitivy z focení módních story a tak věřil tomu, co na nich viděl, stejně jako čtenáři. O to líp se mu psaly doprovodné texty, nadpisy a perexy. I jednoho z mála materiálů neměl pocit, že si úplně vymýšlí. A kdyby Majitel nechtěl, aby dohlédl na novou módní redaktorku při jejím prvním focení, asi by dál žil v tom, že existují lidé, kterým oblečení perfektně sedí, umí se skvěle obléknout, móda je baví a v obleku za třicet tisíc si sednout i do trávy břehu rybníka. Nejspíš by si koupil i další modrou košili s tím stejným nadšením, jako si vybíral tu první po velké výplatě. Jenže bohužel přišel, viděl a ztratil růžové brýle. Modelka dorazila nenalíčená a produkční si ji spletl s fanynkou herce, kterého se chystali fotit a dvakrát ji vyhodil z placu. Po dvou hodinách, kdy na ní pracoval kadeřník a makepistka, z ní byla celkem hezká holka. Oblečení se na herci špedlilo, vázalo, sponkovalo a klipsnovalo, tedy všechno možné, aby to z pohledu fotografa vypadalo přirozeně. Stál dlouhé minuty v nepřirozené pozici a pokoušel se vypadat přirozeně. Stylistka teprve tady tahala oblečení z tašek a zkoušela, co se k sobě hodí. Produkční předal filmy a pár si jich ulil do tašky na nějaký soukromý kšeft. A do toho všeho byl zmatek, zima a nervozita, protože herec prostě spěchal do divadla. Continue reading