Cesta díl 11 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Konečně Dav zašuměl. Petr zvedl oči nahoru k ochozu. Za zdí se vynořila postava muže. Pokynul davu a hukot se zastavil. Bylo napjaté ticho. Každý na náměstí, jako jeden člověk se díval upřeně na toho muže. Byl oblečen do barevného roucha, jaho hlavu a ruce zdobily šperky. Chystal se k rpojevu. „To je Pilát Pondský..“ běželo davem z ucha do ucha.… Read More »

Cesta díl 10 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Tam! Když Tlusťoch vstal ze svého sedadla, nikomu se nechtělo věřit, že už jsou na místě. Musel jim vysvětlit, že už tam opravdu jsou. Všichni byli zaražení, jenom Libuška vypískla vzrušením. Vyšli ven před modul. Stáli uprostřed rozlehlé písečné pláně. Modul byl ukryt pod několika stromy. Petr vyšel z modulu poslední. Všichni ostatní se už řadili do nacvičeného pochodového… Read More »

Cesta díl 9 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Odjezd Ostatní cestující si pokojně odešli sednout do časového modulu. „Tak nazval náš průvodce velkou černou bednu stojící na šesti zlatých nohou.“ řekl mi Petr. Usadili se na místa, která byla řazena ve spirále. uprostřed byl skleněný sloup. Jestliže všichni členové výpravy byli nervózní, pak Libuška vypadal, že každou chvilku dostane infarkt. Petrovi už pěknou dobu lezla na… Read More »

Cesta díl 8- něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Nácvik cesty Na stěně školícího střediska se rozvinulo zářivě bílé promítací plátno. Závěsy na oknech se na jediný povel sami zatáhly. Vzadu za zády sedících se rozezvučela promítačka. Na plátno dopadl první paprsek modravého světla. Všichni četli „Nácvik cesty 666. Potom se na plátně rozeběhly první postavičky. Figuranti předváděli lidem v sále, jak a co mají v průběhu cesty dělat. Petr… Read More »

Cesta díl 7- něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Školící středisko Petr vystupoval z autokaru jako poslední. Máma na něho čekala před vchodem do budovy. V očích jí hrály dva plamínky, Byla ráda, že se někam dostala. Vzala ho v podpaží a táhla za ostaními dlouhou chodbou. Vešli do dveří na kterých bylo napsáno „školící středisko“. Táta jim držel místo v zadní řadě. Usadili se na místa. Mám problém Čím déle u téhle… Read More »

Cesta díl 6- něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Ráno Ráno Petra vzbudilo radio o půl osmé. Hlava ho příšerně bolela. Dopil zbytek čaje, který si prozřetelne nechal z nočního probuzení. V puse mal jak v polepšovně. Sám na sebe se bál dýchnout. Šel do koupelny a po cestě přemýšlel, co dělal včera v noci. Poslední, co si pamatuje je, že se v baru seznámil s krásnou blondýnkou. Stoupl si před zrcadlo. Podíval se… Read More »

Cesta díl 5- něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Musí se zájezd odložit? Pokoušel jsem se Petrovi zavolat, ale u nich nikdo nezvedal telefon. Nechtěl jsem nechávat vzkaz na záznamníku, abych Otce a Matku něčím nevyděsil. Seděl jsem u telefonu, nad začátkem své knihy a přemýšlel, co bude dál. Nevědel jsem, co moje hlavní postava právě dělá. Obával jsem se, že už ji nedokážu najít. Teprve třetí sklenka mého… Read More »

Cesta díl 4 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Petrův otec Ještě sice do děje nezasáhl, ale každou chvilku se vrátí domů, tak abych potom nemusel přerušovat tok děje, seznámím vás s ním hned. Je mu asi čtyřicet pět, je vysoký, sportovní postavy, jenom mu trochu roste bříško. Vlasy má ještě poměrně husté, na stranách dost prošedivělé. Je to rázný muž, který vždycky věděl, co dělá. Nikdy ho… Read More »

Cesta díl 3- něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Petr (podruhé) Petr nepatří mezi ty mladíky, kteří se ke svým rodičům chovají hrubě. Podle jeho posledního chování to sice tak nevypadá, ale Petr chová vůči nim úctu. Patří mezi velice slušné a je si plně vědom všeho, co pro něho jeho rodiče obětovali. Je jim vděčný. Jenom dneska není trochu ve své kůži. Je rozmrzelý ze setkání… Read More »

Cesta díl 2- něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Pondělí u Jitky Na bílou stěnu Jitčina pokoje bliknul další obrázek. Jitka k němu nadšeně vykládá, co všechno zažila a viděla zrovna na tom místě. Petr sedí, dívá se na stěnu, ale neregistruje nic z toho co vidí. Jeho myšlenky se zabívají něčím jiným, než je zájezd do Jeruzalému. Je naštvaný, že se skoro týden neviděli a Jitku nenapadne nic lepšího,… Read More »