Musí se zájezd odložit? Pokoušel jsem se Petrovi zavolat, ale u nich nikdo nezvedal telefon. Nechtěl jsem nechávat vzkaz na záznamníku, abych Otce a Matku něčím nevyděsil. Seděl jsem u telefonu, nad začátkem své knihy a přemýšlel, co bude dál. Nevědel jsem, co moje hlavní postava právě dělá. Obával jsem se, že už ji nedokážu najít. Teprve třetí sklenka mého… Read More »
Petrův otec Ještě sice do děje nezasáhl, ale každou chvilku se vrátí domů, tak abych potom nemusel přerušovat tok děje, seznámím vás s ním hned. Je mu asi čtyřicet pět, je vysoký, sportovní postavy, jenom mu trochu roste bříško. Vlasy má ještě poměrně husté, na stranách dost prošedivělé. Je to rázný muž, který vždycky věděl, co dělá. Nikdy ho… Read More »
Petr (podruhé) Petr nepatří mezi ty mladíky, kteří se ke svým rodičům chovají hrubě. Podle jeho posledního chování to sice tak nevypadá, ale Petr chová vůči nim úctu. Patří mezi velice slušné a je si plně vědom všeho, co pro něho jeho rodiče obětovali. Je jim vděčný. Jenom dneska není trochu ve své kůži. Je rozmrzelý ze setkání… Read More »
Pondělí u Jitky Na bílou stěnu Jitčina pokoje bliknul další obrázek. Jitka k němu nadšeně vykládá, co všechno zažila a viděla zrovna na tom místě. Petr sedí, dívá se na stěnu, ale neregistruje nic z toho co vidí. Jeho myšlenky se zabívají něčím jiným, než je zájezd do Jeruzalému. Je naštvaný, že se skoro týden neviděli a Jitku nenapadne nic lepšího,… Read More »
Před pár lety mě napadlo, co by se stalo, kdyby lidi mohli cestovat časem kouknout na Ježíšovo ukřižování, jestli by se ho někdo zastal… A tohle z toho vzniklo. Možná bych to měl přepsat, ale asi bych tomu nedokázal dát to nadšení…
kapitolka / A Dívám se jí do očí a vidím v nich strach. Nemůžu se jí divit, že se bojí, už jí určitě došlo, že musí zemřít. Nemusel bych se s ní asi bavit, ale chci jí vysvětlit, proč umře. Leží tu tak sama na posteli přivázaná za ruce s roubíkem v puse. Už se ani necuká, asi se smířila s osudem. „Nemám proti vám vůbec nic osobního. Vybral jsem si vás náhodně na ulici,“ začnu… Read More »
kapitola / 1 Mike otevře násilím oči, trochu ho bolí hlava. Možná to včera přehnal s pitím. Losos v koprové omáčce nebyl opravdu dobrý základ pod deset tequil. Přitom toho nevypil o moc víc než jindy. Vytáhne ruku zpod deky a sáhne poslepu vedle sebe. Někdo tam spí. Takže jeho včerejší lov byl úspěšný. Snaží se vzpomenout si, kdo to může být.… Read More »
Sledoval jsem tě několik dní. Víš, že jsi přesně taková, jako na tom obraze. Máš stejně jemnou a bílou kůži. Dlouhé vlasy a pevná prsa. Byl to vážně zážitek operovat tě. Chtěla jsi, abych do tvého sešitu napsal, jak se mi to s tebou líbilo a tak plním tvé poslední přání. Když jsme dorazili domu, určitě si vzpomeneš, jak… Read More »
Hej kočko, zkus míň chlastat, nechci za svoje peníze mít v posteli ožralý prkno. Usnula si uprostřed čísla, naštěstí si to ráno napravila. To co předvádíš pusou je fakt zážitek, jen kdybys tak nesmrděla chlastem. Včera jsem tě sledoval, jak jsi na ulici za litr podržela třem chlápkům. Myslím, že tě ta práce už moc nebaví. Zkus se na to… Read More »
Markétko, Tvoje přiznání mne šokovalo. Vážně jsem nečekal, že se budeš živit takhle. Musím si to všechno pořádně rozmyslet. Vím, že jsem něco sliboval, ale tohle mění všechno. Nemám odvahu se s tebou loučit, atk až budeš číst tenhle vzkaz budu zase na cestě někam daleko. Žil jsem léta v nějaké představě, která nemá s realitou nic společného. Asi jsem miloval… Read More »