Cesta díl 15 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

V laboratoři Jistě se ptáte, proč začínám novou kapitolu, když budu pokračovat v minulé. Je to proto, že nechci aby tady byly dlouhé kapitoly a ta předchozí se už docela protáhla. Uznejte sami, milí čtenáři, jak je nepraktické muset odložit knihu uprostřed kapitoly. Krátkou kapitolku v pohodě v klidu dočtete a pak se ke své knize vrátíte na začátku další. Takže pokračujeme.… Read More »

Cesta díl 14 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

V laboratoři Vešli dovnitř. Laboratoř zářila čistotou. Všude byly bílé kachlíky. Na zemi, na stěnách i na stropě. Pouze každý desátý byl tmavě modrý. Vybavení laboratoře bylo skromné. Několik skříněk, dva pracovní stolky, na nich počítače a prostředkem se táhl dlouhý pracovní pult. Na něm stály nejmodernější přístroje, většina přímo napojená na kontrolu počítače. Místnost byla osvícena zářivkami. Vůbec se… Read More »

Cesta díl 13 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Telefon Zazvonil telefon. Zvedl jsem sluchátko. Volala Jitka. „Co děláš a kde je Petr a tak.“ „Počkej moment,“ poprosil jsem ji. Dopsal jsem slovo a vypnul stroj. „No už můžeš. Povídej.“ „Ptám se kde je Petr? To se ještě nevrátil ze zájezdu?“ „Nevím, kde je. Teď odemne odešel, kdybys nerušila, mohl jsem to právě napsat, pak bych ti… Read More »

Cesta díl 12 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Pokračujeme Petr mezitím, co jsem byl pryč, doběhl uličkami na kraj města. V hlavě měl zmatek. Jestli ho ráno všechno štvalo, teď měl pocit, že se na něho všechno hroutí. Jak běžel uličkami Jeruzalému, zatočil špatně na jedné z křižovatek a doběhl na jiný okraj města. Vyšel branou ven a ocitl se mezi odpadky. Stál na kraji velikéskládky. Po ní… Read More »

Cesta díl 11 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Konečně Dav zašuměl. Petr zvedl oči nahoru k ochozu. Za zdí se vynořila postava muže. Pokynul davu a hukot se zastavil. Bylo napjaté ticho. Každý na náměstí, jako jeden člověk se díval upřeně na toho muže. Byl oblečen do barevného roucha, jaho hlavu a ruce zdobily šperky. Chystal se k rpojevu. „To je Pilát Pondský..“ běželo davem z ucha do ucha.… Read More »

Cesta díl 10 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Tam! Když Tlusťoch vstal ze svého sedadla, nikomu se nechtělo věřit, že už jsou na místě. Musel jim vysvětlit, že už tam opravdu jsou. Všichni byli zaražení, jenom Libuška vypískla vzrušením. Vyšli ven před modul. Stáli uprostřed rozlehlé písečné pláně. Modul byl ukryt pod několika stromy. Petr vyšel z modulu poslední. Všichni ostatní se už řadili do nacvičeného pochodového… Read More »

Cesta díl 9 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Odjezd Ostatní cestující si pokojně odešli sednout do časového modulu. „Tak nazval náš průvodce velkou černou bednu stojící na šesti zlatých nohou.“ řekl mi Petr. Usadili se na místa, která byla řazena ve spirále. uprostřed byl skleněný sloup. Jestliže všichni členové výpravy byli nervózní, pak Libuška vypadal, že každou chvilku dostane infarkt. Petrovi už pěknou dobu lezla na… Read More »

Cesta díl 8- něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Nácvik cesty Na stěně školícího střediska se rozvinulo zářivě bílé promítací plátno. Závěsy na oknech se na jediný povel sami zatáhly. Vzadu za zády sedících se rozezvučela promítačka. Na plátno dopadl první paprsek modravého světla. Všichni četli „Nácvik cesty 666. Potom se na plátně rozeběhly první postavičky. Figuranti předváděli lidem v sále, jak a co mají v průběhu cesty dělat. Petr… Read More »

Cesta díl 7- něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Školící středisko Petr vystupoval z autokaru jako poslední. Máma na něho čekala před vchodem do budovy. V očích jí hrály dva plamínky, Byla ráda, že se někam dostala. Vzala ho v podpaží a táhla za ostaními dlouhou chodbou. Vešli do dveří na kterých bylo napsáno „školící středisko“. Táta jim držel místo v zadní řadě. Usadili se na místa. Mám problém Čím déle u téhle… Read More »

Cesta díl 6- něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

Ráno Ráno Petra vzbudilo radio o půl osmé. Hlava ho příšerně bolela. Dopil zbytek čaje, který si prozřetelne nechal z nočního probuzení. V puse mal jak v polepšovně. Sám na sebe se bál dýchnout. Šel do koupelny a po cestě přemýšlel, co dělal včera v noci. Poslední, co si pamatuje je, že se v baru seznámil s krásnou blondýnkou. Stoupl si před zrcadlo. Podíval se… Read More »