www.decastelo.cz

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Marek pochopil, že pokud chce dál pracovat v časopise, musí všechno ostatní stranou. Ráno vstal, jel do práce a na celý den se oddělil těmi velkými dveřmi od reálného světa, aby se ponořil do virtuálního snu plného žen (s nádhernými těly a mozkem primitivních tvorů, na kterou budou zabírat virtuální atributy moderní mužnosti) a mužů (s vypracovanou postavou, dokonalým oblekem, sportovním autem, neutuchají sexuální touhou a hlavně podrobným manuálem na ovládání ženského těla). Dlouhé hodiny psal články o tom,

že šedá je nová černá,

že není žena, která by odolala červenému sporťáku,

že pohrdat manželstvím je povinností moderního chlapa,

že setkání kamarádů jsou nejlepší v posilovně při aerobních cvičeních,

že ženy chtějí zlobivé chlapy

že hodný je stejné jako hloupý

že kdo chce dospět, musí jezdit po dálnici dvěstěkilometrovou rychlostí

že rozdávat přítelkyním kopačky je stejně zábavné, jako jiné balit

a pak večer vylezl na šeřící se Smíchov a vyrazil na cestu do postele. Po cestě se zastavil za bývalými spolužáky v baru a byl překvapený, že se baví o úplně jiných věcech. Tehdy měl Marek ještě šanci zastavit deformaci vidění světa, která ho začala dostávat. Jenže nějak nechtěl. Ten nablýskaný svět za lesklou obálkou byl přece jen hezčí, než realita jedno pivo žmoulajících vysokoškoláků. Nedávno přece seděl s Majitelem u něj v kanceláři, a plánovaly další číslo. Na pracovní stůl padaly drahé knihy, kde fotky jasně vítězily nad textem a řešili, jak nafotit novou Miss, aby nebylo vidět, že má fakt malý prsa. Do toho přijel pán a přivezl Majiteli novou na míru dělanou kytaru, která byla dražší kopií nástroje momentálně nejpopulárnějšího kytaristy světa. V lesku téhle kytary se najednou Markova kapela, se kterou se pokoušel hrát, zdála směšná. Marek pochopil, že pokud chce dál pracovat v nejúžasnějším časopise, musí všechno ostatní stranou. Stalo se s ním to samé, jako s každým, který přijal víru v luxusní časopisy. Pod dokonalým promyšleným vlivem a informačním bombardováním, které bylo na denním pořádku se lehce uvěřilo, že to, co se děje kolem, je to nejlepší, co vás v životě mohlo potkat. V lesklém časopise platí mnohem víc, než kdekoli jinde, že dobré PR je prostě hnací motor celé společnosti…

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Marek byl zvyklý vstávat brzo. Ono to na koleji ani jinak nejde. Okolo šesté totiž začne hemžení šprtů z Moravy, kteří se začnou hromadně přesouvat do sprch, ze sprch, na snídani do menzi a pak rychle na tramvaj, aby stihli první dobrovolné hodiny a udělali z nich maximum poznámek. Markův spolubydlící se sice teprve před hodinou vrátil z baru, ale stejně ho ten hukot probudí.

„Jediný štěstí je, že všichni okolo osmý vypadnou a já zase můžu spát,“ říká, když sleduje Marka, jak se chystá do práce. „A když jsme v tom vypadávání, tak by sis třeba mohl najít byt, když bereš takhle velký peníze. Abych si sem mohl třeba vzít nějakou holku.“ Marek si nepamatuje, že by Spolubydlící měl jakoukoli holku, natož, aby se mu podařilo ji vylákat na pokoj, ale nápad s bytem mu nepřijde blbej. Už o tom chvilku přemýšlí. Nic ale neodpoví, protože je mu jasné, že hladina alkoholu stejně Spolubydlícímu ještě pořád blokuje paměť.

Vyrazí do práce. Ví, že tam bude sám. Vždycky je tam po ránu skoro sám, jen pár lidí z účetního oddělení, ale ty se s redaktory baví jen na firemních večírcích, kdy se pod vlivem alkoholu snaží předstírat, že jsou mnohem víc, než jen kalkulačky s nohama. Zbytek firmy se začne objevovat těsně před desátou, aby mohly v půl jedenácté začít hrát vystresované a zaměstnané. V tu chvíli totiž před budovou zastaví červené auto Majitele. A než vyjde dvě patra ke kancelářím, je to ve všech místnostech jako v úle. Celý příspěvek →

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Stejně jako kouzelník by neměl odhalovat svoje triky, nesmí se milovník módních, lesklých a luxusních časopisů dostat do zákulisí, protože když víte, jak se kouzla dělají, už jim nikdy neuvěříte. Stokrát víc to platí o focení módy. Marek ze začátku dostával do ruky už jen diapozitivy z focení módních story a tak věřil tomu, co na nich viděl, stejně jako čtenáři. O to líp se mu psaly doprovodné texty, nadpisy a perexy. I jednoho z mála materiálů neměl pocit, že si úplně vymýšlí. A kdyby Majitel nechtěl, aby dohlédl na novou módní redaktorku při jejím prvním focení, asi by dál žil v tom, že existují lidé, kterým oblečení perfektně sedí, umí se skvěle obléknout, móda je baví a v obleku za třicet tisíc si sednout i do trávy břehu rybníka. Nejspíš by si koupil i další modrou košili s tím stejným nadšením, jako si vybíral tu první po velké výplatě. Jenže bohužel přišel, viděl a ztratil růžové brýle. Modelka dorazila nenalíčená a produkční si ji spletl s fanynkou herce, kterého se chystali fotit a dvakrát ji vyhodil z placu. Po dvou hodinách, kdy na ní pracoval kadeřník a makepistka, z ní byla celkem hezká holka. Oblečení se na herci špedlilo, vázalo, sponkovalo a klipsnovalo, tedy všechno možné, aby to z pohledu fotografa vypadalo přirozeně. Stál dlouhé minuty v nepřirozené pozici a pokoušel se vypadat přirozeně. Stylistka teprve tady tahala oblečení z tašek a zkoušela, co se k sobě hodí. Produkční předal filmy a pár si jich ulil do tašky na nějaký soukromý kšeft. A do toho všeho byl zmatek, zima a nervozita, protože herec prostě spěchal do divadla. Celý příspěvek →

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

„Proč tu ještě není ta politická satira?“ křičela na Marka grafička na chodbě, jak bylo jejím zvykem. „Protože na toho pána prostě nemáme žádnou páku,“ křičel na oplátku Marek na ní, protože chtěl, aby se Majitel konečně dozvěděl, že jeho oblíbený externista z velkého deníku D, píše svoje satiry do časopisu E na poslední chvíli, a to i přesto, že za každý má nehoráznou sumu. Jenže Majitel měl dobrý pocit, když do jeho časopisu píše komentátor s velkým K. Myslel si, že jeho politické satiry jsou k uchechtání dobré a politicky nekorektní. Jenže ani jedno nebyly, naopak na nich bylo vidět, že je šije horkou jehlou a tématicky zvolí vždy něco, co je po vyjítí čísla už zasmrádlé. „Marku,“ vyšel poprvé při hádce na chodbě z kanceláře a vstoupil do debaty. Tedy ji přerušil. Markovi došlo, že přestřelil, a teď ho čeká, vyhazov. Jenže místo toho dostal za úkol vymýšlet komentátorovi témata a hlídat, aby je dodával včas. Těžká práce, když Komentátor Marka v době, kdy ještě psal do deníku D, přehlížel v recepci tak intenzivně, že ho jednou málem srazil. Ale nezbývalo, než mu zavolat. Napodesáté zvedl telefon, nejspíš totiž v jednu dorazil do práce. „Aha, tak to jsem už posílal, faxem,“ zalhal naprosto perfektně Komentátor. „No tak to nedorazilo, tak to, prosím, pošlete ještě jednou, protože jinak to nahradíme jiným sloupkem, který sem na ukázku zaslal kolega od vás z redakce,“ zalhal taky naprosto perfektně Marek. Chvilku bylo ticho. Komentátorovi asi běžela v hlavě kalkulačka. Pak slíbil, že do půl hodiny to bude v redakci. A bylo. Ale taky bylo cítit, že to vzniklo za půl hodiny. Marek mu to chtěl dát přepsat, ale nedal. Raději to přepsal sám. Bál se totiž, že na něj zase bude grafička řvát na chodbě a Majitel začne pátrat… Celý příspěvek →

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

U třetího čísla, které v redakci plánovali, Markovi došlo, co je v pánském lesklém magazínu nejdůležitější. Holka na obálce. Pochopil to z toho, že výběru obálkové dívky věnovali absolutně nejvíc času. Obálkovou dívku si osobně hlídal a upravoval sám Majitel. Když už se mu konečně zalíbila některá z fotek, které kurýři složitě naváželi z různých agentur na diapozitivech, předal ji do výroby. Aby obsluha bubnového skeneru nevyšla za cviku, nechal je Majitel, seskenovat diák dvakrát až třikrát, protože poprvé vždycky viděl na obrázku zrno a podruhé nějak nehrála černá. V poslední fázi se posadil za retušéra (což byl kluk, který dokázal přimalovat větší prsa, zmenšit zadek a třeba vybarvit jiné oči na počkání) a vedl jeho ruku při dolaďování dokonalosti vybrané krásky. Když už se konečně blížili k výsledku, který majitel považoval za ucházející, nechal fotku ještě přitáhnout v půltónech, aby měla správné sexy barvy. Stejnou péči věnoval i všem textům, které se na obálce objevily. Dokázal dlouhé minuty opakovat jednotlivé slogany a brousil jejich jazykovou podobu do naprosté dokonalosti. Vysvětloval Markovi, že každý headline musí vzbuzovat zájem, skrývat vtip a vyvolávat otázku. Markovi to ze začátku přišlo trochu přitažené za vlasy, ale nakonec přijal Majitelovu víru v dokonalé slogany na obálce a piloval je ještě před konečnou přípravou. Měl radost, když Majitel pochvalně pokýval a změnil třeba jen jediné slovo. Marek v těch momentech začínal mít pocit, že konečně něčemu z toho, co má dělat, aspoň rozumí. Celý příspěvek →

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Jednou za týden vždycky v úterý pořádal Majitel velkou poradu. Velká nebyla pro velkou účast zaměstnaců, ale protože se na ní krotily vášně mezi inzercí, marketingem a redakcemi. I když se všechny šéfredaktorky, ředitelka inzerce Ledová a marketingové manažerky se před schůzí předháněly, která přinese víc oříšků, aby nabídla kamarádkám, po prvních minutách se většinou začaly dohadovat. Ledová se snažila tvrdit, že inzerce je na prvním místě a redakce ji prostě musí ustoupit, šéfredaktorky se bránily, že nechtějí redakční prostor zaplnit inzertními tipy. Majitel se chvilku bavil jejich dohadováním a pak většinou dal za pravdu redakci, protože jak říkal, když čtenář nebude časopisu věřit, tak ho prostě přestane kupovat a to už inzerce nezachrání.
Marek měl štěstí, že se na Velkou poradu poprvé podíval už pár týdnů po svém nástupu, protože se k němu začali v redakci ostatní chovat o trochu líp. Asistentka mu dokonce občas začala pochlebovat, i když to nedělala dobře, bylo to milé.
„A co se probíralo,“ zeptal se Kulturní, když se to úterý odpoledne vrátil z projekce. Marek jen zakroutil podivně hlavou, protože vlastně pořádně nevěděl. Ledová řekla, že inzerce jde skvěle a že všechny tituly přeplní. Marketingová Zrzka řekla, že dárků za předplatné je dost a šéfredaktorky chvilku povídaly o tom, že tohle vydání bude to nejlepší. Finanční ředitel znovu zopakoval, ať se v redakcích oznámí, že telefony jsou jen na služební hovory a tak by bylo dobré je nepoužívat soukromě. Speciálně vzkázal Grafičce, aby netelefonovala pořád s maminkou, tak Marek slíbil, že jí to vyřídí.
Kulturní stál a čekal, co mu Marek řekne a tak mu pověděl o telefonování. Celý příspěvek →

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

„Když píšeš článek, musíš myslet na to, že ho musí pochopit úplně každý a navíc se ještě musí pobavit,“ oznámil Markovi suše Majitel, když mu poněkolikáté vrátil článek o drogách. Marek pokrčil rameny, protože se cítil totálně bezradný. Vždycky si totiž myslel, že psaní je prostě jen jedno, takže netušil, že existuje něco jako žurnalistika o životním stylu. Když přišel do deníku D, vzal si ho stranou vedoucí jeho rubriky a podal mu několik základních informací. O pár dní později je překonfiguroval do reálnější novinové podoby hlavní editor. Od té doby si Marek myslel, že ví, jak psát články. Bohužel se ukázalo, že to možná ví, ale jen pro denní publicistiku v seriozních novinách. „Tohle nejsou noviny, lajfstajlový časopisy si lidi kupují hlavně pro zábavu, chápeš,“ snažil se ještě napovídat Majitel. Markovi to stejně nepomáhalo. Už nevěděl, jak to přepsat. Dostal do toho článku všechny informace, které nasbíral při školení školitelů drogové prevence, i s historkou o narkomanovi, kterého nedokázali uspat pro operaci slepého střeva, protože jeho denní dávka heroinu byla vyšší, než mu anesteziolog byl ochotný pustit do žil. „Musíš to pojmout trochu míň vědecky. Zkus třeba tabulku, kde bude kromě obecných řečí i to, co to provede s vaším tělem a jak se potom cítíte,“ začal něco kreslit na papír před sebou. Marek se koukal a kýval, jakože rozumí, protože už si připadal hloupě, když pořád nechápal, co se po něm chce. Celý příspěvek →

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Po pár týdnech Markovi došlo, jak velkou roli hrají při výrobě časopisů s lesklou obálkou překladatelé. A to nejen kvůli penězům, které si při práci pro magazín vydělají, ale hlavně, že oni mohou ovlivnit obsah mnohem víc, než skutečná redakce. Tuhle zkušenost odnesl menší pokutkou a hlavně ponížením v redakci.
Když nastoupil, převzal po Editorce pár elitních překladatelů, kteří se vehementně snažili udržet, protože tak jednoduše vydělané peníze nikde nebyly. Ale Marek bydlel na koleji jen dva pokoje od studentů překladatelství a tak ho napadlo, že by mohl kvalitu překladů z angličtiny zvednout, když na to najme studované akademiky. Samozřejmě to byli kamarádi a tak před nimi chtěl trochu machrovat. Přinesl jim pár textů na zkoušku a u lahve absinthu si promluvili o kvalitě jazykové stylistiky. Ráno si Marek nepamatoval ani jak usnul, natož aby věděl, kdy má slíbené materiály dostat. Naštěstí s ním v redakci zatím nikdo moc nemluvil a tak nemusel nikomu vysvětlovat, proč urgují zadání práce oblíbení překladatelé.
O dva dny později už začal být nervózní sám, protože Grafička se začala ptát po práci, ne že by chtěla začít něco dělat, ale měla chuť šikanovat asistentku s objednáváním fotek v agenturách. Slíbil, že druhý den ráno budou všechny překlady zpátky a odpoledne vyrazil dřív, aby zastihl kolegy z koleje ještě střízlivé. Střízlivé je bohužel už nezastihl, ale překlady na disketě měl připravené, protože jim pomalu docházeli peníze a hrozilo, že zase nebudou mít týden za co popíjet. Celý příspěvek →

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Po pár týdnech Markovi došlo, jak velkou roli hrají při výrobě časopisů s lesklou obálkou překladatelé. A to nejen kvůli penězům, které si při práci pro magazín vydělají, ale hlavně, že oni mohou ovlivnit obsah mnohem víc, než skutečná redakce. Tuhle zkušenost odnesl menší pokutkou a hlavně ponížením v redakci. Když nastoupil, převzal po Editorce pár elitních překladatelů, kteří se vehementně snažili udržet, protože tak jednoduše vydělané peníze nikde nebyly. Ale Marek bydlel na koleji jen dva pokoje od studentů překladatelství a tak ho napadlo, že by mohl kvalitu překladů z angličtiny zvednout, když na to najme studované akademiky. Samozřejmě to byli kamarádi a tak před nimi chtěl trochu machrovat. Přinesl jim pár textů na zkoušku a u lahve absinthu si promluvili o kvalitě jazykové stylistiky. Ráno si Marek nepamatoval ani jak usnul, natož aby věděl, kdy má slíbené materiály dostat. Naštěstí s ním v redakci zatím nikdo moc nemluvil a tak nemusel nikomu vysvětlovat, proč urgují zadání práce oblíbení překladatelé. O dva dny později už začal být nervózní sám, protože Grafička se začala ptát po práci, ne že by chtěla začít něco dělat, ale měla chuť šikanovat asistentku s objednáváním fotek v agenturách. Slíbil, že druhý den ráno budou všechny překlady zpátky a odpoledne vyrazil dřív, aby zastihl kolegy z koleje ještě střízlivé. Střízlivé je bohužel už nezastihl, ale překlady na disketě měl připravené, protože jim pomalu docházeli peníze a hrozilo, že zase nebudou mít týden za co popíjet. Marek byl druhý den v redakci za kvězdu, tedy sám pro sebe, protože Kulturní byl na projekci, Honza se bál, že teď se budou chtít texty i po něm dřív a Petr byl naštvaný, protože jeden z bývalých překladatelů byl jeho příbuzný. Dal textu ke zlomu, za dva dny je pročetl a přišlo mu naprosto perfektní, jak to dokonale zvládnul. Až do chvíle, kdy si ho Majitel zavolal do kanceláře a zavřel dveře. To dělal jen v momentech, kdy se chtěl rozčilovat. Celý příspěvek →