Svět za lesklou obálkou 13.

By | 7. 2. 2011

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

„Proč tu ještě není ta politická satira?“ křičela na Marka grafička na chodbě, jak bylo jejím zvykem. „Protože na toho pána prostě nemáme žádnou páku,“ křičel na oplátku Marek na ní, protože chtěl, aby se Majitel konečně dozvěděl, že jeho oblíbený externista z velkého deníku D, píše svoje satiry do časopisu E na poslední chvíli, a to i přesto, že za každý má nehoráznou sumu. Jenže Majitel měl dobrý pocit, když do jeho časopisu píše komentátor s velkým K. Myslel si, že jeho politické satiry jsou k uchechtání dobré a politicky nekorektní. Jenže ani jedno nebyly, naopak na nich bylo vidět, že je šije horkou jehlou a tématicky zvolí vždy něco, co je po vyjítí čísla už zasmrádlé. „Marku,“ vyšel poprvé při hádce na chodbě z kanceláře a vstoupil do debaty. Tedy ji přerušil. Markovi došlo, že přestřelil, a teď ho čeká, vyhazov. Jenže místo toho dostal za úkol vymýšlet komentátorovi témata a hlídat, aby je dodával včas. Těžká práce, když Komentátor Marka v době, kdy ještě psal do deníku D, přehlížel v recepci tak intenzivně, že ho jednou málem srazil. Ale nezbývalo, než mu zavolat. Napodesáté zvedl telefon, nejspíš totiž v jednu dorazil do práce. „Aha, tak to jsem už posílal, faxem,“ zalhal naprosto perfektně Komentátor. „No tak to nedorazilo, tak to, prosím, pošlete ještě jednou, protože jinak to nahradíme jiným sloupkem, který sem na ukázku zaslal kolega od vás z redakce,“ zalhal taky naprosto perfektně Marek. Chvilku bylo ticho. Komentátorovi asi běžela v hlavě kalkulačka. Pak slíbil, že do půl hodiny to bude v redakci. A bylo. Ale taky bylo cítit, že to vzniklo za půl hodiny. Marek mu to chtěl dát přepsat, ale nedal. Raději to přepsal sám. Bál se totiž, že na něj zase bude grafička řvát na chodbě a Majitel začne pátrat… Jakoby nestačilo, že tenhle měsíc Marek přišel už o třetinu svojí výplaty. Kvůli blbosti, kravině a pitomosti. A vzhledem k tomu, že s poslední výplatou zatočila totálně teď už bývalá přítelkyně, potřeboval Marek každou korunu. Jenže, jak ho mohlo napadnout, že si za skoro deset tisíc koupí jednu z dalších lekcí práce v časopise. Tedy vlastně dvě lekce. Ta první zní nikdy se nehádej s Majitelem, i když máš pocit, že máš pravdu, protože prostě nemáš, dokud si nebudeš vydávat vlastní časopis (tohle rčení si dobře zapamatujte, protože zaznívá v každé klíčové situaci při rozhodování o dalším dění v časopise – až si budeš vydávat svůj časopis, klidně to dělej jak chceš ty!). Druhá lekce je jednodušší: Nikdy neexistuje stav, že něco nejde (a to ani o půlnoci, ani ve chvíli, když časopis jede do tiskárny, prostě nikdy). Začalo to úplně obyčejně nad překladovým článkem o nějakém cestování. Byl sáhodlouhý text bez jediného mezititulku a Majitel měl pocit, že to nevypadá na stránce dobře. Poslal ho Markovi po asistentce, aby text rozdělil mezititulky. Marek se ten den cítil nějak silný v kramflecích a tak to neudělal, zdálo se mu to v pohodě a myslel si, že to obhájí. Zatímco Marek se cítil v pohodě, Majitel měl výrazně horší den a tak si článek vyjel znovu a viděl, že mezititulky nejsou. Zavolal Marka a zeptal se, proč. A Marka nenapadlo nic lepší, než říct, že jemu se to zdá v pohodě a navíc, že ty mezititulky tam prostě nejdou udělat, protože ten text zničí. „Fakt si myslíš, že nejdou udělat?“ zeptal se Majitel a bylo vidět, že je něco špatně. Marek ještě tyhle signály neuměl dobře číst a tak pokýval hlavou. „Tak jo, já je tam udělám, ale protože to je tvoje práce, seberu ti třetinu výplaty, protože si to neudělal,“ oznámil suše. Teď už Marek vyhodnotil všechno správně, a tak i když s ním zlost lomcovala, mlčel. Vypadl z jeho kanceláře a bylo mu do pláče. Nejraději by s tím teď seknul, ale vzhledem k tomu, že před týdnem odmítl nabídku na praxi v psychologické části nějakého kriminalistického ústavu, nemohl dělat machra. Seděl u sebe za stolem a uvědomoval si, že tohle je poprvé, co se cítí spoutaný a musí spolknout svoje ego. Přemýšlel, jak by se Majiteli mohl pomstít. Ale nic ho nenapadlo. Místo toho překontroloval všechny články, jestli jsou v pořádku a zůstal v práci ještě dýl než jindy. Ukázal tím nechtěně Majiteli, že pokuta ho ve skutečnosti motivuje k vyšším výkonům. A není dobré, když si tohle o vás vaši šéfové myslí, to by měl jako psycholog vědět. 
Be Sociable, Share!
  • <a onClick=„javas­cript:var ipinsite=‚Good%20Vi­bes.%20Vuible­.com‘,ipinsite­url=‚http://vu­ible.com/‘;(fun­ction(){if(win­dow.ipinit!==un­defined){ipinit();}el­se{document.bo­dy.appendChil­d(document.cre­ateElement(‚scrip­t‘)).src=‚http:/­/vuible.com/wp-content/themes/i­pinpro/js/ipi­nit.js‘;}})();“ style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ title=„Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)“>
  • <a class=„option1_32“ style=„cursor:po­inter;backgrou­nd-position:-128px 0px“ rel=„nofollow“ title=„Add to favorites – doesn't work in Chrome“ onClick=„javas­cript:AddToFa­vorites();“>
  • <a style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ onMouseOut=„fi­xOnMouseOut(do­cument.getEle­mentById(‚soci­able-post-143‘), event, ‚post-143‘)“ onMouseOver=„mo­re(this,‚post-143‘)“>
  • <g:plusone annotation=„bubble“ href=„http://­www.decastelo­.cz/knihy/svet-za-lsklou-obalkou-13“ size=„medium“></g:plu­sone>
  • <a title=‚Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)‘>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *