Svět za lesklou obálkou 5.

By | 20. 1. 2011

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Marek byl zvyklý z deníku D, že když odevzdá článek, tak ho nakonec v novinách pozná jen podle podpisu. V továrně, jakou výroba noviny byla, editoři podle jasné šoblony vytahovali z dodaných materiálů to nejlepší. Proto mu nepřišlo divné, když Petr vzal jeho první materiál do časopisu E a přepsal ho. Totálně. Markovi s to nezdálo lepší, ale stejně jako v deníku se nechtěl bouřit zkušenějšímu. A pak si ho zavolal Majitel a řekl mu, že to, co napsal je na nic. Bylo to těžké rozhodnutí, ale i tady pomohla rada Spolubydlícího: Nechápu, proč bych měl odskákat blbosti někoho jného, když jich sám nadělám dost. A tak přinesl svůj původní článek. Majitel ho přečetl a pak zavolal Petra. Zavřel dveře kanceláře, což skoro nikdy nedělal. A bylo slyšet, že trochu křičí. Petr se vrátil celý rudý a zdálo se, že má v očích slzy. Co bylo ale jisté, že Marek měl dalšího člověka, který ho nenáviděl. Majitel o pár minut později přišel a řekl, že jediný, kdo může přepisovat články je Marek. Honza vstal a řekl, že by byl raději, kdyby to dělal Petr. Ale pohled Majitele ho znovu usadil do židle. Markovi se orosily záda, protože teď už to určitě praskne, že tu nemá co dělat. Pak bylo v redakci ticho až do večera, kdy se všichni začali pomalu trousit pryč. Marek se zvedal k odchodu, když okolo jejich dveří prošel Majitel s nějakou návštěvou. Jen tak mimochodem utrousil, že tohle je redakce časopisu E, ale v tuhle hodinu, že už tu nikdo nebude. Od svého počítače se rychle zvedl Honza a křičel: „Majiteli, já tu ještě jsem a pracuji.“ pak zjistil, že ho nikdo neposlouchá a tak si zase sedl a psal nějakou písničku, protože si ji pořád pobroukával pod nos. Marek vypadl ven. Na schodišti se srazil s manažerem z marketinku Františkem. „Tak jak se ti tu líbí?“ zeptal se, aby s Markem začal řeč. „Tak celkem dobrý,“ odpověděl Marek, ale vůbec netušil, co by mu měl povědět. Není tu ještě ani týden a zatím se nerozkoukal ani v redakci. „To si zvykneš, na začátku je to prostě vždycky fičák, to já vím, protože když jsem chodil s Olinou… Víš, že jsem chodil s Olinou tou zpěvačkou té slavné kapely.“ nečeká na svojí otázku odpověď, protože to chtěl jen zdůraznit. Marek na něj kouká jako blázen, ale je to první člověk, který se s ním baví normálně od chvíle, co nastoupil. Když se čtyři roky pohybujete na koleji s lidmi, kteří studují humanitní obory na univerzitě a na chodbách řešíte poslední přednášky z filozofie, zdá se vám svět schovaný za lesklou obálkou nějak divný. Marek si připadal jako ve vidění, zažíval ukázkové případy psychologických patologií a nikdo z jejich nositelů si je ani v nejmenším neuvědomoval. František byl typickou ukázkou člověka s nízkým sebehodnocením, který si vylepšoval osobní image odrážením atraktivních přátel a luxusních věcí. Jen než došli po schodech dolů, dozvěděl se Marek o pěti modelkách, s nimiž už se stihl vyspat od chvíle, co ho Olina přestala bavit. A to spolu mluvili poprvé. Nakonec František odvezl Marka služebním autem před kolej a po cestě mu vyprávěl a vyprávěl. Marek zjistil, že tou maskou je to celkem milý kluk z venkova, který by tak moc chtěl všem spolužákům ze střední, že není žádný blb, za kterého ho celou školu měli. Bylo deset večer, když na Marka volali k telefonu na chodbě. Nikdy mu nikdo nevolal a tak si myslel, že to je nějaký vtip. Nebyl. Majitel si zjistil telefon. Potřebuje, aby Marek přišel do práce, protože je něco špatně na stránkách, které by měly odejít do tiskárny. „Teď v deset?“ zeptal se Marek, protože se mu zdálo, že si Majitel dělá legraci. Nedělal. Dokonce Markovi dovolil, aby si vzal taxíka. A pak předělávali stránky, škrtali hloupé popisky, psali chytřejší a vyhozovaly divné fotky, aby je nahradily modernějšími. Když skončili byly dvě v noci. Majitel sedl do svého červeného auta a odjel se vyspat. Marek si lehl na gauč v redakci. Usnul hned. Byla to jeho první noc v práci, ale rozhodně ne poslední. 
Be Sociable, Share!
  • <a onClick=„javas­cript:var ipinsite=‚Good%20Vi­bes.%20Vuible­.com‘,ipinsite­url=‚http://vu­ible.com/‘;(fun­ction(){if(win­dow.ipinit!==un­defined){ipinit();}el­se{document.bo­dy.appendChil­d(document.cre­ateElement(‚scrip­t‘)).src=‚http:/­/vuible.com/wp-content/themes/i­pinpro/js/ipi­nit.js‘;}})();“ style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ title=„Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)“>
  • <a class=„option1_32“ style=„cursor:po­inter;backgrou­nd-position:-128px 0px“ rel=„nofollow“ title=„Add to favorites – doesn't work in Chrome“ onClick=„javas­cript:AddToFa­vorites();“>
  • <a style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ onMouseOut=„fi­xOnMouseOut(do­cument.getEle­mentById(‚soci­able-post-91‘), event, ‚post-91‘)“ onMouseOver=„mo­re(this,‚post-91‘)“>
  • <g:plusone annotation=„bubble“ href=„http://­www.decastelo­.cz/knihy/svet-za-lesklou-obalkou-5“ size=„medium“></g:plu­sone>
  • <a title=‚Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)‘>

One thought on “Svět za lesklou obálkou 5.

  1. Majorus

    Pěkné počtení, zajímavé téma, těším se na další pokračování.

    Sem tam se objeví překlep, ale nic dramatického.

    Zdraví Majorus

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *