Svět za lesklou obálkou 3.

By | 18. 1. 2011

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Marek měl o lidech, které dělají tyhle lesklé krásné časopisy, hodně zkreslené představy. Asi stejné, jako každý neznalý čtenář, který vidí přes stránky časopisu drahé obleky, luxusní auta a vypracované svaly. Než šel první den do práce, čekal redaktory oblečené podle poslední módních trendů a sexy redaktorky s dokonalým vzhledem. Proto bylo první setkání s týmen časopisu E tak trochu šok. Snad by se na to dalo vztáhnout rčení, že kovářova kobyla chodí bosa. Jediný, o kom by se dalo říct, že malinko kopíruje trendy udávané módními magazíny byla grafička, jenže u ní touha po trendy vzhledu byla vedena ještě větší touhou ulovit nějakého úspěšného muže, se kterým by mohla rozmnožovat nejen majetek. Mužská část redakce neměla s módními trendy naprosto nic společného. Kulturní redaktor zásadně chodil jen v tričkách, která dostal k filmovým premiérám, redaktora techniky oblékali mobilní operátoři, kteří na počátku svého působení dělali tričko a mikinu při každé příležitosti a společenský redaktor si zase uměl opatřit oblečení u firem, které chtěly, aby se o nich objevila v časopise E zmínka.
Marek tak se svým chudým studentským šatníkem krásně zapadl. Navíc byl ještě tak naivní, že oblečení vnímal jen jako oblečení a ne vyjádření společenského statusu.
Ani se sportem na tom v redakci nebyl nikdo valně, když se nepočítají výjezdy na víkendy za vyžitím jako úplatek za článek. A kosmetika ovládla jejich život jen ve chvíli, kdy se něco rozdávalo zadarmo ze skříně na focení. Marek první dny přemýšlel, na základě čeho byli členové redakce vybráni. A nenapadl ho jediný rozumný důvod. Stejně ovšem nechápal, proč byl vyvolen on (až mnohem později mu dojde, když bude hledat autory článků, že prostě není z čeho brát).
Trvalo mu jen pár dní, než pochopil, co, kdo a jak v časopise připravuje a proč toho nebude nikdy dělat víc. Jediný, s kým se ještě nepoznal byla tajemná žena píšící podivné sexuální sloupky a módní redaktorka, o které se říkalo, že než přijela do Čech a stala se módní redaktorkou, tak uklízela v Americe záchody v McDonaldu.
„Kdo si myslíš, že je ta tajemná Silva,“ ptal se Petr v den, kdy měla sexuální sloupkařka dorazit do redakce s dalším podivným dílkem.
„Nejspíš to bude nějaká zoufalá padesátnice, která má sex jen ve svém sloupku,“ řekl Marek, kterému jsou všechny ženy píšící o divokém sexu podezřelé po historkách Spolubydlícího z koleje (ve vlastním vyprávění sexuální démon a ve skutečnosti obtloustlý panic neschopný komunikace s ženou).
„Ha,Ha,“ ozval se demonstrativně z druhé strany redakce Honza, který Marka nejvíc nenávidí, protože byl do odešlé Editorky šíleně zamilovaný.
„Tak to budeš koukat,“ odvětil Petr s nádechem tajemna, které mělo vyvolat v Markovi očekávání. Na chvilku zapřemýšlel, jestli ta žena píšící naposledy o sexu v historických kostýmech, nakonec není nějakou dokonalou kráskou, která to všechno zažívá. Ale naštěstí se tomu nepodal, protože by ho asi čekalo zklamání, když se před ním objevila malá černovlasá paní s utahaným obličejem, jak se snažila uživit sama své dva syny.
O třídu zajímavější setkání bylo s redaktorkou módy, která se za tři roky v Čechách nezvládla naučit ani jediné slovo česky. Ona se za ty tři roky práce pro časopis v Čechách totiž nezvládla naučit ani svojí práci, proto jí Marek musel pro každé číslo najít předlohy v zahraničních časopisech a ona je jen zkopírovala (často i dost blbě, ale to se první týden ještě nedalo poznat).

Be Sociable, Share!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *