Rozhovor

By | 21. 4. 2009

René Decastelo

Lucie Jandová

René Decastelo (1973) stojí v čele redakce časopisu Esquire a zároveň dělá ředitele redakcí vydavatelství Stratosfera (Redhot, Cosmopolitan, Harper’s Bazaar, Spy, Show…). Když jsem chtěla nahlédnout, kdo tady v Čechách servíruje mladým mužům životní styl, přivítal mě mladý muž vysoký, klidný a mírně zarostlý.  Reného Decastela jsem navštívila v ten samý den, kdy měl večer proběhnout křest jeho literární prvotiny.  Ačkoli jsme si povídali docela dlouho, vždycky se rozhovor stočil na psychologii, manželku a jeho psaní.  René odpovídal klidně a bylo znát, že je opravdu v pohodě.

Pracuješ v časopise, který se zabývá životním stylem. Jak vypadá všední den šéfredaktora časopisu Esquire?

Já si myslím, že úplně stejně jako všední den každého jiného šéfredaktora. Ráno vstanu, umyju se, vyčistím si zuby…

V kolik vstáváš?

V poslední době? Většinou v půl šesté. Ne, že bych nerad spal, ale nějak teď nedospávám. Takže v půl šesté vstávám, pak jdu se psem a jedu do práce. V práci jsem většinou od sedmi hodin.

Kolik hodin denně pracuješ?

Většinou jedenáct až dvanáct, ale jsou dny, kdy dělám i víc. Někdy si beru práci i domů, ale v redakci jsem tak těch dvanáct hodin denně.

Časopis Esquire, který vedeš, věnuje hodně prostoru životnímu stylu. Někdo má rád dobrá vína, někdo neošidí oblečení. Co neošidíš ty?

Manželku (smích). Na co si potrpím…na čtení. Snažím se, abych pravidelně četl. To je věc, kterou nechci ošidit.

Co čteš? Jaký druh literatury?

To je různé. Mám rád americké autory a pak čtu odbornou literaturu. Studoval jsem psychologii a ta mě dodnes zajímá. Takže čtu literaturu, která s psychologií souvisí. Nespecializuju se na nějaký konkrétní obor, zajímá mě jakákoli zajímavá práce z této oblasti.

Co ti leží teď na nočním stolku?

Mám toho rozečteno víc.  Dočítám Ericssona. Taky jsem si koupil v antikvariátu výbornou věc: Neurózy od Freuda, tam jsem v polovině. Taky čtu Leninův životopis. Průběžně čtu od Víta Tajovského Člověk musí hořeti. Nemám rozečtenu jen jednu knihu. A potom čtu knihy, které mě zajímají kvůli mému vlastnímu psaní.

Studoval jsi psychologii. Jak jsi se poměrně záhy vypracoval na pozici šéfredaktora Esquiru?

To je docela zajímavá historka. Studoval jsem, měl jsem před státnicemi a diplomkou a sháněl jsem si nějakou práci. Pracoval jsem externě v Mladé frontě a chtěl jsem publikovat svoje povídky. V Esquiru jako v jediném časopise povídky vycházely, tak jsem tam zavolal. A shodou okolností jsem tam poslal i životopis. Dostal se do rukou vydavateli, a že se mu asi líbil, tak mě kontaktoval. Šel jsem na schůzku a myslel jsem si, že kvůli publikování povídek. Na konci schůzky z ní vyplynulo, že jsem zaměstnán jako redaktor. To mi přišlo skvělý, protože finanční nabídka, která mi tak přišla, byla mnohem vyšší, nežli by mi dali jinde. A pak jsem pracoval a pracoval…

Až jsi se vypracoval.

No. Já jsem přišel do Esquiru s tím, že jsem ho znal, ale viděl jsem v něm potenciál někam jinam. Snažil jsem se jej tedy posunout a změnit jej. Posouvat jej blíž ke čtenářům a udělat jej čtivější a populárnější. Ty změny se vydavateli líbily a tím pádem jsem se posouval výš a výš.

Na základě jaké filosofie jsi se snažil časopis vyprofilovat?

Aby mě bavil.

Co tedy baví dnešní mladé muže?

Sex… (pauza)

Drogy a rokenrol?

Ne, ne, ne, vůbec. Pokud se bavíme o časopise, tak je to sex, určitým způsobem násilí nebo věci, které se kolem toho točí.

Zbraně?

Ano, zbraně, bojové umění. Kriminální zločiny. Hlavně jsem se snažil, aby ten časopis byl zábavný, tedy nejrůznější vtípky, legrácky, recese a určitým způsobem i konflikty. Nikoli uměle vyvolávané, ale postavit se k problémům, které do té doby řešily jen ženské časopisy. K vztahovým problémům jsme se chtěli postavit s nadhledem, humorem a jiným úhlem pohledu, nežli se zastával doposud.

Bylo pro tebe těžké se rozhodnout mezi dokončením studia psychologie a nástupem do redakce?

S nástupem  do redakce jsem dodělal souběžně všechny zkoušky, chyběla mi jen diplomka a státnice. Jenže já chtěl psychologii opravdu rozumět, ne se jen „našrotit“. Říkal jsem si, jestli mi to stojí za to dodělat to jen kvůli papíru, když se praxi asi už věnovat nebudu. Když někdo chce dělat psychologa, znamená to být do určité míry altruista. Není to příliš o vydělávání peněz, spíš tomu podřídíš svůj život. Já jsem od dětství chtěl dělat v časopise, vystřihoval jsem si svoje vlastní časopisy. Když jsem pak tu možnost měl, vybral jsem si to, co jsem vždycky chtěl.

A nelituješ?

Nelituju. Já se psychologii věnuji hodně intenzivně. Sleduji odbornou literaturu, jsem v kontaktu s některými autory. Nemám praxi, ale ta mě nelákala. Mě lákala ta věda, teorie. Jsem extrémně empatický člověk. Kdybych pracoval jako terapeut, asi bych problémy nasával do sebe. Hrozilo tam, že bych časem neuměl ty věci odvětrávat.

Mluvil jsi o tom, že finanční nabídka z Esquiru byla pro tebe zajímavá. Co pro tebe znamenají peníze?

Chtěl bych říct, že nic, ale… bez nich by to nešlo. Neprodám sám sebe za peníze a nechci kvůli penězům dělat určité kompromisy. Peníze jsou ale pro mě důležitý. A je důležitý je umět vydělat. Ale ne za cenu toho, že bych se cítil blbě.

Knížka, kterou jsi napsal, vyšla nedávno – 9. prosince a dnes to již vypadá, že se bude tisknout dotisk. Je z prostředí hvězdiček, které známe z prvních stránek bulvárních medií a které září jen krátce, nežli opět zapadnou. Jak ta kniha vznikla?

Od začátku, kdy jsem si vymyslel základní příběh, jsem tu knihu napsal za tři neděle.  Čtyři roky jsem se předtím pohyboval v tomto prostředí, prostředí lidí, kteří chtějí být slavní. Kteří chtějí být známí a volají do Esquiru, jestli pro něho nemohou něco nafotit nebo udělat rozhovor. Hledají zkrátka cestičku, jak se dostat na stránky časopisů. Takových lidí je spousta, kteří nejsou vůbec známí a chtějí být. Já jsem se určitým způsobem inspiroval nápadem mého známého, který chtěl něco podobného provést a něco podobného udělal. (Decastelova kniha O ženách vím všechno  začíná scénou, v níž hlavní hrdina v přímém televizním přenosu vysloví neplánovaně na kameru, že spal s 5 853 ženami, pozn. aut.) Ten jeho příběh neskončil tak strašně, jako v knize. Ten můj příběh je fikce, postavená do reálných kulis. Prostě jsem si vymyslel příběh, jak by šlo velice jednoduše stát se slavným, tedy slavným v uvozovkách a v Čechách. Tím, že vím, jak fungují časopisy a média vůbec, tak si myslím, že stát se v Čechách slavným – na určitou dobu – není vůbec problém. Jde o to vymyslet fakt dobrej příběh, snažit se být něčím vyjímečnej a upozornit na sebe nějakým šokem. Tohle nefunguje jenom v Čechách, třeba ve Francii se podobným způsobem objevují noví moderátoři. Snažil jsem se vymyslet takový příběh, který by zároveň zasáhl i vztahy.

Chystáš něco dalšího? Píšeš dál?

Mám nějaké věci napsané. Ale pokud má v Čechách vyjít prvotina, tak musí být ten příběh dobře postavený a když se kniha dobře prodává, nemusí už být ta další z tak populárního prostředí. To, co jsem odevzdal vydavateli, bylo postaveno do populárního prostředí, které lidi  zajímá. To byl důvod, proč jsem tuto dával jako první. Mám samozřejmě připravené i jiné věci. Pracuju normálně dál, jsem totiž pilnej.

Co tě v poslední době rozladilo?

Negativní reakce lidí, které bych nečekal.

Kde se vidíš za deset let?

Odpočívám. Naplánoval jsem si, že ještě tak deset let budu hodně pracovat a pak budu odpočívat. Nejdřív ale chci udělat ten zářez, co po sobě chlapi musí nechat. A potom se budu věnovat rodině.  A psaní. Chtěl bych být úspěšný autor.
Be Sociable, Share!
  • <a onClick=„javas­cript:var ipinsite=‚Good%20Vi­bes.%20Vuible­.com‘,ipinsite­url=‚http://vu­ible.com/‘;(fun­ction(){if(win­dow.ipinit!==un­defined){ipinit();}el­se{document.bo­dy.appendChil­d(document.cre­ateElement(‚scrip­t‘)).src=‚http:/­/vuible.com/wp-content/themes/i­pinpro/js/ipi­nit.js‘;}})();“ style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ title=„Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)“>
  • <a class=„option1_32“ style=„cursor:po­inter;backgrou­nd-position:-128px 0px“ rel=„nofollow“ title=„Add to favorites – doesn't work in Chrome“ onClick=„javas­cript:AddToFa­vorites();“>
  • <a style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ onMouseOut=„fi­xOnMouseOut(do­cument.getEle­mentById(‚soci­able-post-240‘), event, ‚post-240‘)“ onMouseOver=„mo­re(this,‚post-240‘)“>
  • <g:plusone annotation=„bubble“ href=„http://­www.decastelo­.cz/knihy/oze­nach/rozhovor“ size=„medium“></g:plu­sone>
  • <a title=‚Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)‘>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *