O ženách 3. Teprve když JAKUB sedí v autobuse

By | 22. 4. 2009

do centra, vzpomene si na Zuzanu. Předtím ho vůbec nenapadlo, že by se na jeho vystoupení mohla nějak tvářit. Možná se s ní měl rozejít už včera, a nenechávat to až na dnešní večer. Chybka v jeho skvělém plánu mu ale rozhodně nemůže zkazit dobrou náladu. Jen se bojí, že ta káča bude bulet. Tohle nesnáší. Vždycky když spustila, přesunul se do nejbližšího baru. Přemýšlí, jak by se jí dneska vyhnul, aby nemusel poslouchat její výčitky. Ale potřebuje se s ní rozejít, protože ona by teď pro něj byla jako vězeňská koule, která brzdí jeho ptáka v rozletu.
Byl by blázen, kdyby se s ní dál zahazoval, protože odteďka se mu budou k nohám vrhat ty nejkrásnější holky.
Zuzaně už se nikdy nikam nechtělo. Večer chodila z práce tak utahaná, že si lehla rovnou k televizi. Kolikrát se s ní hádal, že potřebuje večer vyrazit ven, aby se nezbláznil z toho podomáckého života. Měla vždycky jen jeden hloupý argument.
„Běž do normální práce! Když budeš muset každé ráno vstávat, nebudeš mít potřebu toulat se po nocích!“
Jako by ji slyšel i teď. Jak jsem s ní jen mohl žít, když je tak usedlá a přízemní? Nikdy mě nechápala.
Na samomluvu je zvyklý. Naučil se to při dlouhých hodinách v posilovně, kdy si v duchu udílel rady a pokyny. Povídal si sám se sebou i při nekonečném čekání u castingu. Povídal si sám se sebou
i v baru, když jeho kamarádi postupně přičichli k chomoutu a přestali kalit každý den. Zjistil, že je to skvělý způsob, jak z mnoha úhlů prodebatovat všechny problémy.
Ani sex s ní není žádný zážitek, kolikrát jsem si už nechal zajít chuť… A to nemluvím o svatbě, o které v poslední době tolikrát mluvila. Nejvyšší čas dát jí kopačky.
Pevně rozhodnutý vystupuje u periferního nádraží z autobusu. V jeho posilovně mají ještě otevřeno. Věci má ve skříňce a permanentka je nabitá. Není co řešit, připumpuje si svaly. Schodiště k posilovně vyběhne křepce, aby trochu rozproudil krev, pozdraví se s klukem na baru a vezme si jonťák. Posilovna je skoro plná, a tak si zaleze do rohu a začne se rozcvičovat.
Kouká po lidech, kteří sem dneska přišli. Jedna zpěvačka se tu snaží zbavit svých špeků, protože připravuje novou desku a chce ji prodat. Zpocená, rudá a v teplákách mu připomíná všechno možné – kromě sexy vampa. Musí se v duchu řezat, protože ještě před pěti lety do ní byl zamilovaný.
„Nazdar, chlape,“ přiskotačí k němu produkční Dan z firmy, kde pracuje Zuzana. „Sem tě viděl v televizi!“
„Čau,“ prohodí neutrálně Jakub. Neví, jak se chovat, protože do té doby ho tenhle maník okázale míjel. Od Zuzany věděl, že loví modelky na titulní stránky časopisů. Slíbí jim kariéru, ale musejí se s ním nejdřív vyspat. Vypadá to na docela úspěšný byznys: i když připomíná trpaslíka, vždycky se kolem něj točí hejno krasavic. Jakub se rozhodne mu trochu srazit hřebínek.
„Každej hledáme možnosti, jak lovit holky.“
„To je správný,“ zasměje se Dan. Buď je totálně splachovací, nebo mu narážka nedošla. „Hodláš se tu mučit ještě dlouho, nebo můžem zajít na kafe?“
„Teď jsem přišel,“ odbude ho Jakub, rozhodnutý ho definitivně sejmout. „Chceš mě snad sbalit?“
„Já ne, ale támhle ty dvě holky by o to možná stály,“ ukazuje Dan na čtyři páry dlouhých nohou. Jejich majitelky se zahihňají a dál uhánějí na rotopedu vstříc anorektické blaženosti. „Dobrý, ale budou si muset chvilku počkat. Potřebuju si proběhnout svou sadu,“ odbude ho znovu Jakub.
„Fajn, já jim dojdu říct, ať nepospíchaj, že je pak vyvenčíme,“ nenechá se Dan a vyráží k nim. Jakub se diví, kde tenhle trpaslík bere to sebevědomí. Ale je znát, že jeho plán začíná vycházet.
Lidi ho znaj, lidi to chtěj a považují za společensky únosné si s ním
popovídat.

Be Sociable, Share!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *