Cesta díl 9 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

By | 21. 12. 2010

Odjezd Ostatní cestující si pokojně odešli sednout do časového modulu. „Tak nazval náš průvodce velkou černou bednu stojící na šesti zlatých nohou.“ řekl mi Petr. Usadili se na místa, která byla řazena ve spirále. uprostřed byl skleněný sloup. Jestliže všichni členové výpravy byli nervózní, pak Libuška vypadal, že každou chvilku dostane infarkt. Petrovi už pěknou dobu lezla na nervy. V modulu si schválně sedal daleko od ní a jejího Ondry. Máma držela po hrozně dlouhé době Tátu za ruku. Usmívali se na sebe. Když za nic jiného, tak proto to stálo za to jet, pomyslel si Petr. „Pozor dámy a pánové.“ zavolal na modul průvodce a vedoucí zájezdu v jedné osobě. Žok sádla zabalený ve špinavou pytlovinu, tak vypadal. „Za několik minut budeme startovat. Přeneseme se v čase o několik století. Někomu by to mohlo dělat potíže. Blicí pytlíky máte po levé ruce v opěradle. Kdo to nechytí do pytlíku, bude si to sám uklízet. Připoutejte se, startujeme…“ a zmáčkl tlačítko vedle skleněného sloupu. Ozval se zvonek, znovu a potřetí. Všichni se kolem sebe dívali. Nechápali, co se děje.Zvedl jsem telefon. Byl jsem tak zabraný do psaní, že jsem si neuvědomil, že to zvoní telefon na mém stole. „Prosím.“ zařval jsem do sluchátka. „Tady Jitka. Už odjel Petr na ten zájezd.“ „Právě startují, co otravuješ.“ „Zadrž je ne chvilku. Zjistila jsem, že jsem tam ztratila náramek a chci požádat Petra, aby mi ho tam pomohl najít.“ „Nevím, jestli to ještě půjde.“ snažil jsem se vymluvit. „Bude to jenom pár minut.“ řekla rezolutně. Nesnáším ženský, který mi poroučej. „Nepůjde to.“ řekl jsem jí naschvál. „Ty už mne nebudeš ve svojí knize potřebovat?“ zeptala se jízlivě. „Dobrá, ale chvátej.“ kývl jsem. „Dík.“ a zavěsila. 

Odjezd (podruhé) „Startujeme“ řekl průvodce. Z ampliónu nad ním se ozval hlas dispečera. „Počkej moment Roberte. Máme tu důležité hlášení pro pana Petra. Je osobní, vezměte si prosím sluchátko, spojíme vám hovor do sedadla.“ Petr se vylekal, vzal sluchátka, všichni na něj koukali. „Ahoj Péťo, tady Jitka, prosím, najdi mi tam náramek, ztratila jsem ho posledně, díky, hezkou cestu. Pozdravuj Mámu a Tátu.“ Skončila. Petr zuřil a byl rudý studem. Tlusťoch vedoucí se jízlivě ptal „Tak co mladej můžeme jet.“ Kývla, kdyby tu byla Jitka, zabil by ji. Všichni se pomalu odvaraceli, tlusťoch zmáčkl tlačítko. Ozval se zvláštní zvuk, modul začal štříbrně zářit a otáčet se do směru spirály. Skleněný sloup blika modro žlutě. Všechno trvalo asi dvě minuty. Pak najednou bylo ticho. Lze to? Dostal jsem mnoho dopisů od vás čtenářů, zda to myslím vážně, s tím cestováním časem. Odpovídám ano. Cestovat v čase lze. Dnes se již poměrně dost často časem cestuje. Možná, že někteří z vás o tomto novém trendu cestovního ruchu ještě neslyšeli. Proto se o něm v krátkosti zmíním. První cestoval časem Skot českého původu Leo Pavlik. Bylo mu šedesát let, když tento princip poprvé předvedl na veřejnosti. rozpoutele se okolo veliká debata, hlavně na vědeckém poli.Vědecký kongres pořádaný k tomuto problému v Ženevě před dvanácti lety rozhodl o utajení a znepřístupnění těchto materiálů veřejnosti. Utajení bylo nedokonalé, proto se pod tlakem veřejného mínění udělily dvě licence k provozování letů časem. Obě sebou nesou množství podmínek, neustálou kontrolu, kterou má na starost mezinárodní komise pro zachování historie při OSN. Ta reguluje a upravuje programy letů tak, aby nemohlo dojít k zásahům do minulosti. Reklama na tyto zájezdy je zakázaná a ceny jsou neúměrně vysoké, aby nedocházelo k nadbytečným letům. Proto obzvláště v zemích, kde není hospodářská situace ma příliš vysoké úrovni, není o tomto druhu cestování velká povědomost. Zákaz reklamy je i důvodem k tomu, že nikde neuvádím jméno cestovní kanceláře, se kterou cestuje Petr.
Be Sociable, Share!
  • <a onClick=„javas­cript:var ipinsite=‚Good%20Vi­bes.%20Vuible­.com‘,ipinsite­url=‚http://vu­ible.com/‘;(fun­ction(){if(win­dow.ipinit!==un­defined){ipinit();}el­se{document.bo­dy.appendChil­d(document.cre­ateElement(‚scrip­t‘)).src=‚http:/­/vuible.com/wp-content/themes/i­pinpro/js/ipi­nit.js‘;}})();“ style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ title=„Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)“>
  • <a class=„option1_32“ style=„cursor:po­inter;backgrou­nd-position:-128px 0px“ rel=„nofollow“ title=„Add to favorites – doesn't work in Chrome“ onClick=„javas­cript:AddToFa­vorites();“>
  • <a style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ onMouseOut=„fi­xOnMouseOut(do­cument.getEle­mentById(‚soci­able-post-296‘), event, ‚post-296‘)“ onMouseOver=„mo­re(this,‚post-296‘)“>
  • <g:plusone annotation=„bubble“ href=„http://­www.decastelo­.cz/cesta-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval/cesta-dil-9-%e2%80%93-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval“ size=„medium“></g:plu­sone>
  • <a title=‚Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)‘>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *