Cesta díl 2- něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

By | 14. 12. 2010

Pondělí u Jitky Na bílou stěnu Jitčina pokoje bliknul další obrázek. Jitka k němu nadšeně vykládá, co všechno zažila a viděla zrovna na tom místě. Petr sedí, dívá se na stěnu, ale neregistruje nic z toho co vidí. Jeho myšlenky se zabívají něčím jiným, než je zájezd do Jeruzalému. Je naštvaný, že se skoro týden neviděli a Jitku nenapadne nic lepšího, než mu jít promítat diapozitivy. Ani se ho nezeptala, jak je daleko se svým kursem létání, do kterého se přihlásil, hlavně kvůli ní. Ona ho bere jako samozřejmost svého života. Petr si přijde jako pes, nebo papoušek, od kterého se čeká, že bude k dispozici, když pán má náladu a jinak v koutku tiše a nenápadně projevuje úctu. „Petře“ stojí Jitka nad ním, rolety jsou vytažené a v místnosti svítí paprsky odpoledního slunce. „Posloucháš mne vůbec?“ ptá se ho, když mu usedá na klín. „Ptala jsem se, jak se ti to líbilo?“ Petr jí koukne do očí a povídá: „Bylo to moc pěkné, škoda, že jsem tam nemohl být s tebou.“ zalže jí. „Můžeš tam být také se mnou. Koupila jsem ti ten zájezd k našemu výročí. Víš, že máme příští týden dva roky spolu.“ Petr na to úplně zapomněl. Tak už jsou to dva roky. „Ne nezapomněl jsem miláčku. Jsem rád, že jsme to spolu tak dlouho vydrželi.“ „Já taky miláčku, já taky.“ zvedne se „Koupila jsem zájezd pro tebe a tvé rodiče.“ „Proč ne jen pro nás dva. Raději bych jel s Tebou.“ Představa, že by musel ve svých dvaceti letech jet na zájezd s vlastními rodiči, ho děsila mnohem víc, než že by musel poskakovat okolo Jitky. „To nejde.Na tento druh zájezdů může jet každý jen jednou a já už tam byla.“ Zamkla dveře svého pokoje. Tvářila se tajemně, když se vracela k posteli.

Co je film „Ty mne tam vážně chceš poslat s rodiči?“ ptá se Petr, který stojí za mnou a čte mi přes rameno všechno, co píšu do stroje. „Ano“ odpovídám stroze, protože mi vadí, že mne neustále vytrhuje od psaní. „Dovedeš si představit tu otravu, jakou budu muset vydržet?“ „Petře pochop, že se musím alespoň trochu přidržet původního námětu. Tenhle příběh měl být původně film. Teď se pokouším spoustu obrázků dostat do knihy. Ve filmu si můžeš dovolit zjednodušit děj, kolikrát je to i nutné, ale kniha ta musí být propracovaná do nejmenších detailů. Čtenář se na rozdíl od diváka může vrátit zpátky.“ „A kdo by mne v tom filmu hrál“ zeptá se Petr otázkou, která se k němu, jako mému hrdinovi vůbec nehodí. „Nepřemýšlel jsem o tom.“ řeknu po pravdě. „Byl by to nějakej hodně slavnej a známej herec?“ „Ne, já bych si představoval někoho úplně neznámého.“ „To je hloupost, musíš vybrat někoho hodně slavného, aby se líbil.“

Petr doma Když Petr vešel do předsíně jejich rodinného domku, zaslechl Matku, jak v kuchyni připravuje večeři. Žil u rodičů, i když měl možnost se přestěhovat do vlastního. Nechtělo se mu z pohodlí, které mu poskytovalo bydlení s rodiči. Ráno ho Matka došla vzbudit, než vylezl ze sprchy, měl na stole připravenou snídani. Odpoledne ho po návratu z fakulty čekala s připravenou svačinou. Oproti svým kolegům z ročníku, kteří bydleli sami, měl pravidelně teplou večeři. Nemusel si prát, ani se o nic starat. Tak proč by se měl stěhovat. Šel za ní do kuchyně. „Ahoj Mami, jak se máš?“ políbil ji na tvář. „Jdeš později, musel jsem ti čaj ohřívat.“ povídá Matka, když mu pokládá koláč a hrnek čaje na stůl. „Byl jsem u Jitky.“ sedá si za stůl „A jak se má, měla radost, že už máš letecký lístek?“ „Má se fajn. Koupila nám zájezd.“ pronese Petr s plnou pusou. Chce aby to vypadal, že nemůže mluvit. „To je hezké a kam pojedete?“ nenechá se Matka jen tak odradit. „Ne, Mami, ona koupila zájezd pro nás, pro mne, pro tebe a Otce.“ otočil se na ni Petr. „A proč pro nás panebože?“ vyděsila se Matka.

„Tak a teď si vymysli důvod, proč koupila Jitka zájezd pro mne a moje rodiče.“ řekl mi se škodolibou radostí Petr. „Nevím, proč bych měl mí nějaký důvod, já přece ten zájezd nekoupil.“ bráním se, protože mne nic nenapadá. „Jitka je tvá postava, ty jsi autor, musíš vědět, co a proč dělá.“ vysmívá se mi do očí. „Dobrá,“ řeknu, sednu si znovu ke stroji a píšu.

„Já nevím Mami, neřekla mi proč chce abychom tam jeli všichni. Jí se tam moc líbilo, proto chce, abychom to viděli.“ odpověděl jí Petr, docela ho štvalo, že se Máma pořád vyptává. „ale proč nás?“ zeptala se znovu. „Nevím“ skoro zakřičel Petr a zvedl se od stolu. Zamkl se u sebe v pokoji a pustil si rádio.
Be Sociable, Share!
  • <a onClick=„javas­cript:var ipinsite=‚Good%20Vi­bes.%20Vuible­.com‘,ipinsite­url=‚http://vu­ible.com/‘;(fun­ction(){if(win­dow.ipinit!==un­defined){ipinit();}el­se{document.bo­dy.appendChil­d(document.cre­ateElement(‚scrip­t‘)).src=‚http:/­/vuible.com/wp-content/themes/i­pinpro/js/ipi­nit.js‘;}})();“ style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ title=„Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)“>
  • <a class=„option1_32“ style=„cursor:po­inter;backgrou­nd-position:-128px 0px“ rel=„nofollow“ title=„Add to favorites – doesn't work in Chrome“ onClick=„javas­cript:AddToFa­vorites();“>
  • <a style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ onMouseOut=„fi­xOnMouseOut(do­cument.getEle­mentById(‚soci­able-post-281‘), event, ‚post-281‘)“ onMouseOver=„mo­re(this,‚post-281‘)“>
  • <g:plusone annotation=„bubble“ href=„http://­www.decastelo­.cz/cesta-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval/cesta-dil-2-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval“ size=„medium“></g:plu­sone>
  • <a title=‚Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)‘>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *