Cesta díl 18 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

By | 30. 12. 2010

Jeruzalém zase Neuplynulo mnoho času, který proseděli v modulu. Trvalo to jen několik minutek, ale jim se to zdálo jako nekonečně dlouhé. Dotýkali se jenom rukama, ale jejich fantazie pracovala na plné obrátky. Myslel jsem, že bych mohl některé z jejioch představ použít, ale byly příliš drsné, použiju je až budu psát nějaké porno. Průvodce je vyhnal ven, přistáli nedaleko místa, kde byl Petr minule. Šli několik desítek metrů od jeho minulé výpravy. Petr se musel ukrývat až na konci pole, aby sám sebe nezahlédl. Jitka se smála, když viděla Petra v minulé výpravě, jak se otráveně plazí pouští k městu. Za celou půlhodinu, kterou trval jejich pochod, si ani jeden z nich nestačil všimnout svých spolucestujících. Petr se pokoušel vymyslet, jak ba to měli udělat. Hlavou se mu honilo množství nápadů, ale všechny postupně zavrhnul. Nakonec jediné, co mohl jakš takš schválit, je, že se pokusí ve chvíli, kdy budou všichni čekat, co se bude dít, tak on „Petr“ zavolá „Ježíš“. Dav se k němu přidá a je hotovo. Měl radost, že na to tak pěkně přišel. Vešli do města. Úzkými uličkami se tlačili v houfu lidí, který s e před nimi utvořil.

„Ten tu před tím nebyl“ řekl Petr Jitka.

„Ani já na něj nepamatuji.“ zašeptala mu na oplátku ona. „To nic není, jenom před námi nějaký pán omdlel a oni ho ošetřují. Tak to tam stojí.“ řekla jim paní před nimi. Měla brýle a krátké vlasy. Pod očima jsou vidět vrásky, které ukazují, že má víc starostí, než by měla mít. Petr si ji dokázal krásně představit, jak se rve s plnými taškami domů z obchodu. Petr se na ní usmál. Jitka koukla na hodinky, který pašovala na přívěsku. „Petře máme nejvyšší čas.“ řekla.

A tak se drali mezi lidmi dopředu. Lidí bylo narváno až na náměstí. Ulice před nimi byly plné, náměstí bylo plné. Když se konečně podařilo dostat z ulice, vystoupil Pilát na hradbu. Chvilku trvalo, než se dav utišil. Petr Jitku někde ztratil. Volala na něj. Ale on neměl čas se otáčet. Musel se dostat, co nejblíž. Trubači zatroubili na trubky. Teď Petr málem narazil sám na sebe. Na poslední chvíli si sám sebe všiml. Díval se na sebe a pomalu uhýbal doprava. Když se sám od sebe dostal na deset kroků, ozval se z hradeb gong. Pilát promluvil. Petr se tlačil dál dopředu. Už kašlal na to, jestli sám sebe uvidí. Musel být co nejblíž. Prošel okolo Jitky. Ta na něho zamávala. „Lidé při příležitosti vašeho svátku každoročně uděluji milost jednomu z provinilců. Vy jste ti, kteří rozhodují o milosti a trestu… I dnes vám nabízím milost pro jednoho z vašich. Vyberte si kdo to bude. Barabáš? zloděj a lump, který na cestách loupil a zabíjel nebo Ježíš, který se za krále židů vydával? Oba se prohřešili proti zákonům Římu. Jednomu teď udělím milost. Kdo to bude, Ježíš nebo Barabáš ?“ Když Pilát přestal, byl už Petr skoro přímo pod jeho palácem. Bylo napjaté ticho. Petr se otočil na tváře všech stojících. Byli v napjatém očekávání. Nadechl se a zvolal. „Ježíše, Ježíše propust.“ poslouchal jestli se k němu přidá dav. „Co se děje?“ zeptal se muž vedle něho. „Asi nějakej provokatér“ řekl druhý. Sáhl po Petrovi.

Věděli, co mají křičet. Srazili Petra na zem a řvali „Barabáše“.

Petr si kryl hlavu rukama. Nohou bylo hodně, které si chtěly beztrestně kopnout. Naštěstí se k němu prodrala stráž. Za nohy vytáhla Petra z pod davu skandujících. Pilát zmizel z hradeb.

Dav se rozchází. Petr dál leží na zemi pod hradbou.

Nikdo si ho nevšímá. Všichni už na něj zapomněli.

Užili si svoje. Jdou za další zábavou. Na řadě je krčma a pivo zdarma.

Náměstí je prázdné. Jitka přiběhne k Petrovi. Konečně ho našla. Zvedne jeho hlavu z písku. Otře mu krev, která mu ztéká po obličeji.

„Petře, Petříku, co jsi to provedl. Neboj, všechno dobře dopadne.“ Petr se na ní dívá. Jeho rty se pohybují, ale nic nevysloví. Jdu k nim.

„Proč jste mne neposlechli. Proč ?“ ptám se jich, ale oni mne nevidí.

Dívají se na sebe. V Petrovi se zvedne bouře kašle. Když se uklidní, řekne jen, „Miluji tě“ a pak vydechne naposledy.

Stojím a koukám na ně. Jitka brečí. Petr je mrtev. Nemám tady už co dělat.

„Já to ale tak nechtěl“ šeptám.

Odcházím.

Utíkám, ale pořád je vidím. Jitka ho drží v náručí, mrtvého, jako Madona Ježíše, když byl sundán z kříže. Akorát, že na Petra všichni zapomenou…

Konec Takhle tento příběh skončit neměl. Možná jsem byl jeho autorem, než se Petr vzbouřil. Od té doby jsem byl jenom zapisovatelem jejich příběhu. Teď jsem ho přinesl vám, tak jak se udál. Snad v něm najdete něco, co by vás poučilo. 
Be Sociable, Share!
  • <a onClick=„javas­cript:var ipinsite=‚Good%20Vi­bes.%20Vuible­.com‘,ipinsite­url=‚http://vu­ible.com/‘;(fun­ction(){if(win­dow.ipinit!==un­defined){ipinit();}el­se{document.bo­dy.appendChil­d(document.cre­ateElement(‚scrip­t‘)).src=‚http:/­/vuible.com/wp-content/themes/i­pinpro/js/ipi­nit.js‘;}})();“ style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ title=„Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)“>
  • <a class=„option1_32“ style=„cursor:po­inter;backgrou­nd-position:-128px 0px“ rel=„nofollow“ title=„Add to favorites – doesn't work in Chrome“ onClick=„javas­cript:AddToFa­vorites();“>
  • <a style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ onMouseOut=„fi­xOnMouseOut(do­cument.getEle­mentById(‚soci­able-post-322‘), event, ‚post-322‘)“ onMouseOver=„mo­re(this,‚post-322‘)“>
  • <g:plusone annotation=„bubble“ href=„http://­www.decastelo­.cz/cesta-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval/cesta-dil-18-%e2%80%93-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval“ size=„medium“></g:plu­sone>
  • <a title=‚Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)‘>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *