Cesta díl 17 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

By | 29. 12. 2010

Před zájezdem Zbývalo asi tři a půl hodiny, než Petra a Jitku vyzvedne autokar na shromaždišti. Ani jednomu se nechtělo jít domů. Zašli do své oblíbené kavárny na čaj. Sedli si do křesel v zadní části. Drželi se za ruce a mluvili o hloupostech. Neměli žádné vážné téma hovoru, povídali jenom proto aby mluvili. Oba byli trochu nervózní. Petr protože chtěl zachránit Ježíše a Jitka, protože nevěděla, co se bude v následujích hodinách odehrávat. Chtěla se Petra zeptat, co má vlastně v plánu, ale nechtěla kazit tu krásnou pohodu, která mezi nimi byla. Jejich vztah se za posledních pár dní hodně změnil. Dřív vedla JItka, teď se z hodiny na hodinu stal vůdce jejich vztahu Petr. Jak seděli, zvolna se jim brnění z ruky dostávalo do celého těla. Bylo příjemné, trochu lechtalo. Snad se jim i točila hlava. Jitka to připisovala panáku becherovky, který vypili ny kuráž. Petr už na sobě cítil, že je to vliv preparátu, který jim Docent vpíchl. Jeden jeho orgán si všiml, že v krvi je mnoho hormonů jednoho druhu. Petrovi balo jasné, co musí udělat. Nemohl si stoupnout, protože by hned bylo vidět, co se s ním děje. Tak seděl a rukou si ho tlačil a snažil se myslet na věci, které ho nevzrušují. Ale nebylo to vůbec lepší. Představoval si Jitku svlečenou a všechno, co by spolu mohli dělat. Ani Jitka nenabírala v čase na klidu. Nejprve cítila jenom lehké vzrušení, pak cítila, že má ohromnou chuť na sex. Nakonec byla ve stavu, kdy svou obrovskou sexuální touhu nedokázala ukočírovat. Poprvé v životě řekla: „Petře chci to s tebou jít dělat, hned.“ Petr si oddychl a řekl: „Jdem“ Zaplatili, zvedli se, číšník sice koukal divně,a le kašlali na něj. Vyšli na chodbu, když procházeli okolo dámských záchodů, chytil Petr Jitku za ruku a vtáhl ji do místnosti. Zavřeli se v jedné kabince. Začali ze sebe rvát šaty. Pak se ldouho a vášnivě milovali. Vůbec jim nevadilo, že je poslouchá a klíčovou dírkou střídavě pozoruje asi pět dívek sotva vyšlých ze základní školy. Co ony dívky po dobu dvou hodin, kdy se Jitka s Petem milovali, dělali, nevím, protože jsem taktně čekal až vyjdou v kavárně. Bylo mi hloupé je sledovat.

Na zájezd Na místo srazu dorazili právě včas. Autokar čekal jen na ně. Sedli si na svá místa a chvatně upravovali svoje oblečení. Usmívali se spokojeně. Všechno se odehrálo jako minulý zájezd, cestovka má připravený dokonalý scénář.

námitka „nezdá se ti, že jsi to teď trochu odfláknul ?“ zeptal se mne jeden známý, když jsem mu dal knihu číst. „Proč?“ zeptal jsem se na oplátku já. „Protože napíšeš, že všechno proběhlo jako předtím.“ řekl on. „Vždyť to tak proběhlo.“ bránil jsem se. „Ano, možná to tak proběhlo, ale čtenáře to neuspokojí“ „Dobrá tak si vzpomene, jak to proběhlo předtím.“ „Myslíš, že má někdo u knihy čas myslet, nejsi trochu idealista?“ „Dobrá tak se vrátí o kousek zpátka a přečte si to znovu.“ „Jsi blázen, jestli doufáš, že někdo bude chtít znovu číst jednu kapitolu. Tímhle tvzením jsi tuhle knihu odsoudil k tomu, že čtenář se na ní vykašle. Řekne si, když není autor natolik solidní, aby znovu popsal, co se dělo, tak jeho knihu číst nebudu.“ „Snad je zvědavý, co se stane dál.“ doufal jsem, že mi dá nějakou naději. Ale nedal. Řekl jenom „Ne“ a ukončil naší debatu. Dlouho jsem uvažoval, co budu dělat. Chtěl jsem do úvodu napsat, že kniha jej jen pro ty, kteří ji chtějí číst, ale bál jsem se, že jich příliš mnoho odradím. Tak ustupuji násilí a vypisuji zde názvy kapitol, které jsou o začátku cesty. Školící středisko (dvakrát), Instruktorův projev a nácvik cesty.

Těsně před odjezdem Petr i Jitka byli po celou dobu instruktážního semináře pěkně nervózní. Hlídali neustále hodinky, aby mohli včas namočit své prsty do lahvičky s kapalinou. Možná ta nervozita, možná zdržení instruktora zapříčinilo, že když měli jít obtisknout svůj prst na skleněný válec, dělila je od vypršení limitu pětiminutovka. Šli a ruce se jim klepali, teď si uvědomili riziko, které podstupují. Mezi přednáškami se z rozhovoru dvou pánů dozvěděli, že za pokus o podvod v cestách do minulosti se jsou tvrdé tresty. „Nikdo nemůže projít obranným systémem, kdo se o to pokusí, toho mučí.“ takhle to řekl jeden z nich. V tu chvilku se Jitka chtěla otočit a jít domů. Tiskla vší silou Petrovu ruku. On jí to vracel. Oba zapomněli na vzrušení, které s nimi cvičilo před hodinou. Oddechli si až když seděli v modulu. To se do jejich myšlenek vetřela euforie. Nebýt toho, že je neustále sledoval průvodce, ksákali by radostí. Možná by se i milovali. To spíš. Znovu to na ně šlo. 
Be Sociable, Share!
  • <a onClick=„javas­cript:var ipinsite=‚Good%20Vi­bes.%20Vuible­.com‘,ipinsite­url=‚http://vu­ible.com/‘;(fun­ction(){if(win­dow.ipinit!==un­defined){ipinit();}el­se{document.bo­dy.appendChil­d(document.cre­ateElement(‚scrip­t‘)).src=‚http:/­/vuible.com/wp-content/themes/i­pinpro/js/ipi­nit.js‘;}})();“ style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ title=„Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)“>
  • <a class=„option1_32“ style=„cursor:po­inter;backgrou­nd-position:-128px 0px“ rel=„nofollow“ title=„Add to favorites – doesn't work in Chrome“ onClick=„javas­cript:AddToFa­vorites();“>
  • <a style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ onMouseOut=„fi­xOnMouseOut(do­cument.getEle­mentById(‚soci­able-post-321‘), event, ‚post-321‘)“ onMouseOver=„mo­re(this,‚post-321‘)“>
  • <g:plusone annotation=„bubble“ href=„http://­www.decastelo­.cz/cesta-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval/cesta-dil-17-%e2%80%93-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval“ size=„medium“></g:plu­sone>
  • <a title=‚Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)‘>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *