Cesta díl 15 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

By | 27. 12. 2010

V laboratoři Jistě se ptáte, proč začínám novou kapitolu, když budu pokračovat v minulé. Je to proto, že nechci aby tady byly dlouhé kapitoly a ta předchozí se už docela protáhla. Uznejte sami, milí čtenáři, jak je nepraktické muset odložit knihu uprostřed kapitoly. Krátkou kapitolku v pohodě v klidu dočtete a pak se ke své knize vrátíte na začátku další. Takže pokračujeme. „Moc nám nepomohl pacholek.“ řekl Docent. „ale mi ho převezeme“ uchechtl se bokem. Prohrábl si vlasy v místě, kde mu už hodně řídly. „Budeme muset změnit otisky prstů a krevní obraz..“ Škrábal se za uchem. „Mně taky.“ řekla Jitka do ticha. „Já jdu s Petrem, protože možná bude potřebovat pomoc.“ „Ne nemůžeš riskovat“ ohradil se proti jejímu rozhodnutí Petr. „Jdu s tebou, protože nechci, aby se ti něco stalo.“ řekl Jitka hlasem, kterému se neodporuje. „Nemůžeš, je to nebezpečné.“ Pokoušel se jí to klidně petr vymluvit. „Pro jednoho to bude těžké, pro dva skoro nemožné.“ Snažil se jí zvyklat, ale ona si stála za svým. „Nehádejte se mitu, nebo vás vyhodím.“ okřikl je Docent. „Já se tu namáhám, vy se hádáte.“ Začal chodit kolem dokola po místnosti. Jitka vzala Petra za ruku, podívali se vzájemně do očí." Chtěli si říct, že se milují, ale museli mlčet. „Mám to.“ zařval docent. "Jděte si objednat zájezd a zítra přijďte, všechno bude připravené. A teď padejte, musím pracovat. " strkal je před sebou z místnosti.

Petr a Jitka Vyšli z výzkumného ústavu. Scházeli po schodech na ulici. Drželi se za ruce. Prsty měli propletené. Oba se usmívali. Chodili dlouho ulicemi a smáli se, honili se, radovali, protože objevili lásku, která se z jejich vztahu pomaulu vytrácela. Cítili vzájemně, jak moc se milují, cítili, že jeden bez druhého nemohou žít. Nevím, jak dlouho chodili, čas běžel pomalu a oni ho nevnímali. Bylo už hodně pozdě v noci, když se rozešli do svých domovů. Líbali se pod lampou. Každou chvilku jim na hlavu přistála nějaká můra, která si upálila křídla. Měli jich plné vlasy. Pak se Jitka rozeběhla k domovu. Petr počkal až za ní zaklapnou domovní dveře a v jejím pokojíku se rozsvítí světlo. Pak se sám vydal na cestu domů. Nešel normálně, poskakoval, běhal, mával rukama a prozpěvoval si. Křičel do noci o jejich lásce a byl šťastný. Na nebi zářily hvězdy. Úplně zapomněl na Ježíše, Libušku a všechny, kteří jsou vini a na toho, kdo to všechno vymyslel a rozhodl se tak zahubit Ježíše. Myslel jen na Jitku. Když ležel v posteli, myslel na její tělo. Vzrušilo ho to. Onanoval. Pak musel jít znovu na záchod. Když se oplachoval, věděl, že ji miluje.

Zařizování zájezdu Ráno, když se Petr vzbudil, měl velikou chuť zavolat Jitce. Chtěl jí slyšet, chtěl jí něco krásného zašeptat do ouška. Ale bál se, že jí probudí a tak nezavolal. Potřeboval jsem s Petrem něco projednat, chtěl jsem ho přemluvit, aby nedělal hlouposti, když Jitka takhle zklamala. Vytočil jsem jeho číslo. Petr byl zrovna v kuchyni, když telefon poprvé zazzvonil. Šel ho zvednout, už jsem se radoval, když se najednou nad sluchátkem zastavil, otočil se a odešel do koupelny. Nechápal jsem, jak se mohl dovědět, že mu to telefonuji já. Nechal jsem přístroj schválně dlouho vyzvánět, ale bylo to zbytečné. Táta byl v práci, Máma asi na nákupu. Petr se se mnou nechtěl byvit. Naštvaně jsem třísknul sluchátkem. Když Petr slyšel, že jsem to vzdal, šel a zvedl sluchátko, vytočil číslo, které bylo na reklamním letáku oné cestovní kanceláře. „Haló prosím,“ ozvala se slečna, stejná jako minule mně. „Dobrý den, tady Václav ŠŤastný. Představil se Petr do telefonu. "Rád bych si u vás objednal zájezd, nejbližší termín, pro jednu osobu do Jeruzaléma.“ „Nejbližší termín je dnes večer.“ „To mi vyhovuje.“ zaradoval se Petr. „Dobrá poznamenám si vás.“ zaštěbetala mile slečna. „jaké jméno“ „Václav Šťastný“ „Moment, pane Šťastný, vy už máte tento zájezd i s manželkou zamluvený.. Vaše žena Jitka ho objednala dnes ráno.“ „To je asi nějaký omyl.“ nechápal Petr. „Volala chvilku před vámi a rezervovala letenky pro dvě osoby.“ Petrovi to došlo, Jitka chce s ním za každou cenu jet. „Nešlo by její letenku zrušit?“ zkusil poslední šanci. „Bohužel ne, výslovně nám zakázala zrušit to.“ „Dobrá děkuji.“ řekl Petr a položil sluchátko. Byl na Jitku trochu rozlobený. Taky na někoho, kdo jí prozradil jeho falešné jméno. Jediný, kdo to mohl vědět jsem byl já, napadlo Petra. Podíval se směrem, kterým mne tušil. Zuřil. Byl jsem rád, že nejsem vedle něj. Raději jsem došel překontrolovat řetízek na dveřích. Byl v pořádku. Petr vytočil telefon k Jitce. Chtěl s ní mluvit. Chtěl jí zavolat a rozmluvit jí její šílený úmysl. Ona asi nebyla doma. Nedalo se nic dělat. 
Be Sociable, Share!
  • <a onClick=„javas­cript:var ipinsite=‚Good%20Vi­bes.%20Vuible­.com‘,ipinsite­url=‚http://vu­ible.com/‘;(fun­ction(){if(win­dow.ipinit!==un­defined){ipinit();}el­se{document.bo­dy.appendChil­d(document.cre­ateElement(‚scrip­t‘)).src=‚http:/­/vuible.com/wp-content/themes/i­pinpro/js/ipi­nit.js‘;}})();“ style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ title=„Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)“>
  • <a class=„option1_32“ style=„cursor:po­inter;backgrou­nd-position:-128px 0px“ rel=„nofollow“ title=„Add to favorites – doesn't work in Chrome“ onClick=„javas­cript:AddToFa­vorites();“>
  • <a style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ onMouseOut=„fi­xOnMouseOut(do­cument.getEle­mentById(‚soci­able-post-319‘), event, ‚post-319‘)“ onMouseOver=„mo­re(this,‚post-319‘)“>
  • <g:plusone annotation=„bubble“ href=„http://­www.decastelo­.cz/cesta-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval/cesta-dil-15-%e2%80%93-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval“ size=„medium“></g:plu­sone>
  • <a title=‚Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)‘>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *