Cesta díl 14 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

By | 26. 12. 2010

V laboratoři Vešli dovnitř. Laboratoř zářila čistotou. Všude byly bílé kachlíky. Na zemi, na stěnách i na stropě. Pouze každý desátý byl tmavě modrý. Vybavení laboratoře bylo skromné. Několik skříněk, dva pracovní stolky, na nich počítače a prostředkem se táhl dlouhý pracovní pult. Na něm stály nejmodernější přístroje, většina přímo napojená na kontrolu počítače. Místnost byla osvícena zářivkami. Vůbec se vám nezdálo, že jste deset metrů pod zemí. Světlo bylo jako za slunného dne. „Tak, co jsem mi přinesli?“ zeptal se docent a prohrál své prošedivělé vlasy. „Dáte si kávu nebo čaj nebo snad něco ostřejšího?“dodal hned se šibalským úsměvem. Hrnul se k jedné ze skříní. Otevřel ji a ta byla plná všemožných lahví, nádob a misek. Zastavil se uprostřed pohybu a čekal na odpověď. „Já nic.“ řekl Petr. Jinak jenom naznačila, že nic. Ve skutečnosti si myslela, ať si to Docent nabouchá někam. Na starci bylo vidět zklamání. Zavřel skřŇ a šel zpátky k pracovnímu stolku. Usedl do křesla a zbylá dvě místa nabídl návštěvě. „Povídejte.“ pokynul jim, jako státník, udělující milostivě audienci poddaným. „To má po otci, ještě z dob, kdy byl veliké zvíře.“ řekla mi později Jitka. „Pane docente, je to delší vyprávění, na konci kterého vás požádám o pomoce“ začal Petr. „Nu mladý příteli, dejte se do toho, rád si odpočinu při vašem vyprávění a budu-li moci, rád pomohu.“ A Petr spustil znovu od začátku svůj příběh. On je dobrý vypravěč, ale bude povídat jen to, co vy už znáte, proto je zbytečné všechno znovu opisovat. Jen musím dodat, že řekl, že se cítí být odpovědný za smrt Ježíše a rád by svou chybu napravil. Docent se po celou dobu vyprávění usmíval, možná neposlouchal, možná myslel víc na to, co viděl Jitce pod sukní. Jitka naopak sledovala Petra, visela mu očima na rtech a kdyby na ní koukl, viděl by, jak moc ho miluje. Jestliže Jitka odcházela z domova s úmyslem Petra Přemluvit, aby nechal hloupostí, teď v průběhu plamenných slov měnila názor a když skončil byla pevně rozhodnutá: Za prvé pomoci mu ze všech sil a za druhé vdát se za Petra, co nejdříve.

V laboratoři (podruhé) Petr skončil. Podíval se na Docenta. Ten dál seděl a usmíval se. Petr jemně zakašlal. „Zajímavé, zajímavé, zajímavé.“ začal opakovat docent dokola. Petr se podíval na Jitku. Jeho výraz napovídal o pochybnosti, je-li volba pomocníka správná. „Zajímavé“ řekl asi podvacáté Docent. „Tak ty potřebuješ převést kontrolní systém.“ Ztichl a jeho oči bloudily po neviditelném seznamu. „Mám to“ vykřikl a vyskočil z křesla. Petr a Jitka se lekli. Docent začal procházet po místnosti a polohlasem, víc pro sebe než pro své dva hosty, říkal: „Mám jednoho bývalého žáka a to je odborník na takovéhle věci. On sám nejednou něco podobného vyráběl. On vždycky dělal podobné hlouposti. On a jeho počítač byly jedna ruka. Jeho mozek je …“ Zastavil v půlce věty. Koukl na vyděšenou dvojici a vyrazil zpět na svou židli. Sedl, zvedl sluchátko, vytočil číslo. Bylo slašet, jak telefon zvoní. Pak se ozvalo: „Haló Šimánek, prosím.“ „Nazdar Milane, jak se vede.? Mám na tebe velikou prosbu. Máš chvilinku?“ „To jste vy pane Docente?“ „Jó, kdo jinej.“ „Pro vás mám vždycky čas“ „To jsem rád. Mám tady jednoho mladého kolegu. On cestoval s cestovní kanceláří někam do minulosti a zájezd se mu moc líbil. Chtěl by se tam podívat ještě jednou. Myslím, že ty jsi jediný, kdo by mu mohl poradit.“ „Je to Dream tour?“ „Víš, že nesmíme uvádět její skutečné jméno.“ „Aha promiňte. Tak znovu. Je to ta co myslím?“ „Jo to je přesně ona.“ „Tak to nepůjde, protože její ochranný systém jsem stvořil já sám a ten je neproniknutelný.“ „Nevymýšlej si, všechno má díru.“ „Moje práce ne, ta je dokonalá.“ „Ale ošidit se to určitě nějak dá.“ „To ano“ „No paráda.“ „Neradujte se, jedinou možností je změnit otisky prstů a předělat krevní obraz a potom existuje určitá naděje.“ „Jinak to nejde? Tos nenechal nějakou skulinu, abys ty sám mohl…“ „Ne. Kdybych ji nechal, mohl by jí někdo jiný objevit a pak bych ztratil své dobré jméno. Firma Šimánek musí být vždy dokonalá.“ „No moc jsi mi nepomohl kamaráde. Co právě děláš?“ „Zrovna jsem získal novou práci na ochranu čističky odpadních vod.“ „To je dobrej kšeft?“ „Jo z vody se tam získává nová suroviny na výrobu jedné supertajné látky. Ale nikomu o tom ani muk..“ „Nikomu toneřeknu, měj se zatím.“ položil sluchátko „ty šašku“ ulevil si a povídá Petrovi „Byl to vždycky namyšlenej parchant, ve škole mi při hodinách vyráběl výbušniny a myslel, kdovíjak není vtipnej.“ 
Be Sociable, Share!
  • <a onClick=„javas­cript:var ipinsite=‚Good%20Vi­bes.%20Vuible­.com‘,ipinsite­url=‚http://vu­ible.com/‘;(fun­ction(){if(win­dow.ipinit!==un­defined){ipinit();}el­se{document.bo­dy.appendChil­d(document.cre­ateElement(‚scrip­t‘)).src=‚http:/­/vuible.com/wp-content/themes/i­pinpro/js/ipi­nit.js‘;}})();“ style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ title=„Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)“>
  • <a class=„option1_32“ style=„cursor:po­inter;backgrou­nd-position:-128px 0px“ rel=„nofollow“ title=„Add to favorites – doesn't work in Chrome“ onClick=„javas­cript:AddToFa­vorites();“>
  • <a style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ onMouseOut=„fi­xOnMouseOut(do­cument.getEle­mentById(‚soci­able-post-318‘), event, ‚post-318‘)“ onMouseOver=„mo­re(this,‚post-318‘)“>
  • <g:plusone annotation=„bubble“ href=„http://­www.decastelo­.cz/cesta-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval/cesta-dil-14-%e2%80%93-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval“ size=„medium“></g:plu­sone>
  • <a title=‚Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)‘>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *