Cesta díl 12 – něco z mého archivu, co jsem zatím nepublikoval

By | 24. 12. 2010

Pokračujeme Petr mezitím, co jsem byl pryč, doběhl uličkami na kraj města. V hlavě měl zmatek. Jestli ho ráno všechno štvalo, teď měl pocit, že se na něho všechno hroutí. Jak běžel uličkami Jeruzalému, zatočil špatně na jedné z křižovatek a doběhl na jiný okraj města. Vyšel branou ven a ocitl se mezi odpadky. Stál na kraji velikéskládky. Po ní se pohybovaly shrbené postavy. Mlčky, strnule se posouvaly hromadou zbytků jídla, výkalů a mrtvých zvířat. Na všem seděly stovky velikých much. Okolo Petr se jich hejno objevilo, sedali na něho, otíraly jednu nožičku do druhé, protahovaly si křidýlka. Petr se po nich oháněl, ale bylo jich moc. „Co tu chceš?“ ozval se za Petrem hromový hlas. Petr se otočil. Za ním stál chlap skoro dvoumetrový, svalnaté paže měl vystrčené z děravého pytle. Okolo pasu měl místo pásku omotaný provaz, na něm viselo několik pytlíků a jedna mrtvá kachna. „To je moje místo.“ zahromoval. „Já vím, já …“ snažil se vymlouvat Petr, ale on si ho už nevšímal. Vrhl se na zem a vítězoslavně sebral zlomený nožík. „Dobrý.“ pochválil si sám sobě svůj nález a zdvihl ho vysoko nad hlavou. „Dobrý“ řekl Petr, kýval hlavou a pokoušel se vycouvat zpět do městské brány. „Stop!“ zařval obr a vrhl se na Petra. „Je konec“ pomyslel si náš hrdina, zavřel oči. Obr ho oběhl a za patou mu zvedl zase jeden ze svých pokladů. Když Petr znovu otevřel oči, odcházel obr od něho a s něčím se mazlil. Původně utíkal Petr, aby si všechno srovnal v hlavě. Teď se vracel a přemýšlel nad tím, že ten obr byl moc podobný tomu, kterého potkal na smetišti doma. „Všechno je hodně podobné. Svět se moc nezměnil. Jenom hodnoty, pro které blbneme jsou jiné.“ šeptal si Petr pro sebe. V těchto a podobných úvahách se vrátil zpět na hlavní cestu . Jeho výprava se spolu s jinými právě vracela k modulu. Nenápadně se připojil ke skupině. Nikdo si patrně nevšiml, že zmizel. Tlusťoch se sice tvářil nevrle, ale nic neříkal. Jenom Máma měla v koutku očí výčitku. Proto se raději díval jen před sebe. Půlhodina k modulu uběhla mnohem rychleji, než předtím. Libuška se smála, už nebyla nervózní, moc se jí zájezd líbil. Byla ráda, že nic nezkazila. Zpátky doma Domů, do svého času se vrátili asi deset minut po odjezdu. Za další půlhodinu je autokar vyložil před domem. Táta odemkl, pustil Mámu první. Petr se zastavil a povídá. „Musím ještě něco nutného vyřídit, vrátím se později.“ Táta se usmál „Vyřiď Jitce, že mocc děkujeme.“ „Nejdu k ní …“ zavrčel Petr, ale Táta ho už neslyšel. Zmizel ve dveřích. Petr se rozeběhl ulicí nahoru.

Návštěva Ani jsem nestihl dopsat posledních pár řádek, když se u mých dveří ozval zvonek. Otevřel jsem. Dovnitř se hrnul Petr. Byl pěkně rozčílený. „Cos to udělal, teď to vypadá, jako bych i já dal zabít Ježíše. A ty jeho oči, musel jsem ho potkat? Jsi naprosto necitelnej parchant.“ Tlačil mne před sebou do pokoje. Před obličejem mi mával pěstí. „Co mám teď dělat? Co? Jak se mám vyrovnat s tím, že jsem dal ukřižovat Ježíše?“ dotlačil mne k pohovce, která byla na konci pokoje. Trochu se uklidnil. Já sebral odvahu. „Posaď se.“ zavelel jsem " a já ti všechno vysvětlím, snad to pochopíš a uznáš, že mé důvody byly poctivé a čisté." Vzal jsem ho za rameno a vedl ke stolu. Zrovna se mi začala vařit voda na čaj. Udělal jsem dva veliké hrnky. Postavil je před nás. „Sladíš?“ zeptal jsem se Petra „Ne díky, nebo jó.“ a hrábl do cukřenky. Plnou hrst kostek hodil do čaje a míchal lžičkou. Rozčilovalo mne, jak naráží na stěny hrnku a vydává cinkot. „Přestal bys laskavě dělat ten rámus.“ povídám mu. „chystám se ti vysvětlit důležitou věc a ty …“ mávl jsem jen rukou. Usrkl jsem čaje. Petrovy oči mne upřeně sledovaly. Spálil jsem si jazyk. „Já poslouchám“ řekl o poznání klidněji. „povídej“ „Víš“ ale já sám nevěděl, nevěděl jsem odkud začít.„Víš Petře, tahle kniha by měla lidem ukázat, že všechno je jen hra a my klidně můžeme být jenom loutky v něčí ruce. Chceme sice něco dělat, ale nakonec děláme, co ten někdo chce. Druhá věc, kterou chci uvést na sou obhajobu, je, že sám pán Ježíš říkal: Trpím za vaše hříchy, aby vy jste došli vykoupení nebo tak nějak to bylo. Já jsem autor, já musím vymýšlet i hlouposti a neznamená to, že jsem padouch. Jenom varuji, občs upozorňuji a tak …“ „Je to moc pěkné, co tu povídáš, ale nemáš právo nás do svých výmyslů tahat.“ říkal Petr a levou rukou dával svým slovům důraz. „Proč jsi ty sám nebyl hlavní postavou.“ „Já nemohu být postava, nikdo by nevěřil, kdybych to prožil já sám. Lépe se tomu uvěří, nezlop se, všechno už skončilo, mámo to za sebou. teď už zase budeš žít bez mých zásahů.“ „Jak mám klidně žít, když jsem viděl jeho oči. Jak můžeš takhle skončit. Vždyť to nemá konec. Musíš pokračovat.“ Ne, to je konec, každý, teď sám musí uvažovat, co je dál. záleží na jednotlivci, co chce aby se stalo. " snažil jsem se mu vysvětlit. On se ale nedal. Zvedl se a povídá. „Já to takhle nenechám. Změním tvůj příběh. Neskončí to zle. Já Ježíše zachráním.“ „Jak to chceš udělat. Nikdy už tam znou neprojdeš. Nepustím te, znají tvoje otisky, mají tvou krev, tvoje fotka je v databázi. Nedá se tam jet dvakrát.“ vysvětloval jsem mu. Ale Petr byl rozhodnutý. Zvedl se prudce ze židle. „Já to dokážu, musím, protože on, když se na mne podíval, tak věřil, že ho dokážu zachránit.“ odcházel ke dveřím. Seděl jsem najednou sám u stolu a díval se na jeho nedopitý šálek čaje a uvažoval. „Nedokáže to, nikdo to nezvládl.“ Zvedl jsem se rychle, vzal z věšáku plášť a vyběhl za ním do večerního města. Musím ho sledovat, abych věděl, co bude dál. 
Be Sociable, Share!
  • <a onClick=„javas­cript:var ipinsite=‚Good%20Vi­bes.%20Vuible­.com‘,ipinsite­url=‚http://vu­ible.com/‘;(fun­ction(){if(win­dow.ipinit!==un­defined){ipinit();}el­se{document.bo­dy.appendChil­d(document.cre­ateElement(‚scrip­t‘)).src=‚http:/­/vuible.com/wp-content/themes/i­pinpro/js/ipi­nit.js‘;}})();“ style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ title=„Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)“>
  • <a class=„option1_32“ style=„cursor:po­inter;backgrou­nd-position:-128px 0px“ rel=„nofollow“ title=„Add to favorites – doesn't work in Chrome“ onClick=„javas­cript:AddToFa­vorites();“>
  • <a style=„cursor:po­inter“ rel=„nofollow“ onMouseOut=„fi­xOnMouseOut(do­cument.getEle­mentById(‚soci­able-post-299‘), event, ‚post-299‘)“ onMouseOver=„mo­re(this,‚post-299‘)“>
  • <g:plusone annotation=„bubble“ href=„http://­www.decastelo­.cz/cesta-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval/cesta-dil-12-%e2%80%93-neco-z-meho-archivu-co-jsem-zatim-nepublikoval“ size=„medium“></g:plu­sone>
  • <a title=‚Vuible.com | Share positive messages (images and videos only)‘>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *