Jeruzalém zase Neuplynulo mnoho času, který proseděli v modulu. Trvalo to jen několik minutek, ale jim se to zdálo jako nekonečně dlouhé. Dotýkali se jenom rukama, ale jejich fantazie pracovala na plné obrátky. Myslel jsem, že bych mohl některé z jejioch představ použít, ale byly příliš drsné, použiju je až budu psát nějaké porno. Průvodce je vyhnal ven, přistáli nedaleko… Read More »
Před zájezdem Zbývalo asi tři a půl hodiny, než Petra a Jitku vyzvedne autokar na shromaždišti. Ani jednomu se nechtělo jít domů. Zašli do své oblíbené kavárny na čaj. Sedli si do křesel v zadní části. Drželi se za ruce a mluvili o hloupostech. Neměli žádné vážné téma hovoru, povídali jenom proto aby mluvili. Oba byli trochu nervózní. Petr protože… Read More »
Čekání Bylo půl desáté, když položil telefon. Musel rychle jít ven, aby nepotkal Mámu. Neměl náladu jí něco vysvětlovat. Od návratu ze zájezdu s ní ani s Tátou pořádně nemluvil. Včera, když se vrátil domů, tak už spali a dnes jsou zatím oba venku. Rychle se oblékl a byl na odchodu. Najednou ho příšerně začalo bolet břicho. Měl to jen… Read More »
V laboratoři Jistě se ptáte, proč začínám novou kapitolu, když budu pokračovat v minulé. Je to proto, že nechci aby tady byly dlouhé kapitoly a ta předchozí se už docela protáhla. Uznejte sami, milí čtenáři, jak je nepraktické muset odložit knihu uprostřed kapitoly. Krátkou kapitolku v pohodě v klidu dočtete a pak se ke své knize vrátíte na začátku další. Takže pokračujeme.… Read More »
V laboratoři Vešli dovnitř. Laboratoř zářila čistotou. Všude byly bílé kachlíky. Na zemi, na stěnách i na stropě. Pouze každý desátý byl tmavě modrý. Vybavení laboratoře bylo skromné. Několik skříněk, dva pracovní stolky, na nich počítače a prostředkem se táhl dlouhý pracovní pult. Na něm stály nejmodernější přístroje, většina přímo napojená na kontrolu počítače. Místnost byla osvícena zářivkami. Vůbec se… Read More »
Telefon Zazvonil telefon. Zvedl jsem sluchátko. Volala Jitka. „Co děláš a kde je Petr a tak.“ „Počkej moment,“ poprosil jsem ji. Dopsal jsem slovo a vypnul stroj. „No už můžeš. Povídej.“ „Ptám se kde je Petr? To se ještě nevrátil ze zájezdu?“ „Nevím, kde je. Teď odemne odešel, kdybys nerušila, mohl jsem to právě napsat, pak bych ti… Read More »
Pokračujeme Petr mezitím, co jsem byl pryč, doběhl uličkami na kraj města. V hlavě měl zmatek. Jestli ho ráno všechno štvalo, teď měl pocit, že se na něho všechno hroutí. Jak běžel uličkami Jeruzalému, zatočil špatně na jedné z křižovatek a doběhl na jiný okraj města. Vyšel branou ven a ocitl se mezi odpadky. Stál na kraji velikéskládky. Po ní… Read More »
Konečně Dav zašuměl. Petr zvedl oči nahoru k ochozu. Za zdí se vynořila postava muže. Pokynul davu a hukot se zastavil. Bylo napjaté ticho. Každý na náměstí, jako jeden člověk se díval upřeně na toho muže. Byl oblečen do barevného roucha, jaho hlavu a ruce zdobily šperky. Chystal se k rpojevu. „To je Pilát Pondský..“ běželo davem z ucha do ucha.… Read More »
Tam! Když Tlusťoch vstal ze svého sedadla, nikomu se nechtělo věřit, že už jsou na místě. Musel jim vysvětlit, že už tam opravdu jsou. Všichni byli zaražení, jenom Libuška vypískla vzrušením. Vyšli ven před modul. Stáli uprostřed rozlehlé písečné pláně. Modul byl ukryt pod několika stromy. Petr vyšel z modulu poslední. Všichni ostatní se už řadili do nacvičeného pochodového… Read More »
Odjezd Ostatní cestující si pokojně odešli sednout do časového modulu. „Tak nazval náš průvodce velkou černou bednu stojící na šesti zlatých nohou.“ řekl mi Petr. Usadili se na místa, která byla řazena ve spirále. uprostřed byl skleněný sloup. Jestliže všichni členové výpravy byli nervózní, pak Libuška vypadal, že každou chvilku dostane infarkt. Petrovi už pěknou dobu lezla na… Read More »