O ženách 2. ZUZANA pospíchá z práce,

22. 4. 2009 v 20.52

protože nechce propásnout ten pořad. Pochlubila se všem kolegyním, že její miláček bude dneska v televizi, řekla o tom i šéfredaktorce, se kterou se nemají zrovna v lásce. Už teď jí Jakuba všechny holky v redakci závidí… A co teprve, až uvidí, jak mu to sluší v televizi! Doběhne domů asi minutu před začátkem. Blikne ovládáním a vyčerpaně se sesune na pohovku. Jakub tady v poledne nechal roztahané svoje košile, asi zkoušel, kterou by si měl do televize vzít. Za ty roky společného života si už po něm zvykla uklízet bez výčitek.
Skončil reklamní blok. Hrábne si pro polštář a obejme ho. Už to začíná. Moderátorka chvilku blekotá, ale Zuzana je žhavá jen na Jakuba. Až přijde, určitě se jí bude ptát, jak vypadal. Nesmí promeškat ani slovo z toho, co řekne. Byl tak mile nervózní, když si to včera mumlal před zrcadlem.
Už ho ohlásili a jde na scénu. Zuzana přidá volume. Jejda, mohla jsem to nahrávat, aby se Jakub viděl, bleskne jí hlavou, ale pozdě, moderátorka mu právě pokládá první otázku. Ale Jakub ji snad ani neposlouchá, mluví sám.
Nevěří svým uším. Musel se snad zbláznit. Pokračování »

O ženách 1. „Nikdo toho o ženách neví víc než já,“

22. 4. 2009 v 20.48

pronese JAKUB přímo do kamery. Uvědomuje si, že ho v tu chvíli sleduje víc než milion lidí,
a je mu úplně jedno, na co se ho moderátorka ptá. Teď už tu chudinku nepotřebuje, v jeho scénáři tohohle diskusního pořadu nehraje žádnou roli. Teď už bojuje jen za sebe!
Na tuhle chvíli čekal dlouho. Už jako malý pochopil, že buď se bude celý život držet při zdi jako jeho rodiče, až nakonec chcípne nudou, anebo všechno vsadí na jednu kartu a dostane se nahoru mezi vipáky. Mezi ty, o kterých čte na stránkách společenských magazínů. Nebyl hlupák, aby si nevšiml, že se mezi ně stačí jednou vklínit, a pak už je tvůj život jeden večírek a peníze ti samy skáčou do kapsy. Ta představa mu na tváři vyloudí úsměv. Vstane a podívá se přímo do kamery, na které svítí červené světýlko.
Teď, nebo nikdy, prolétne mu hlavou a znova spustí.
„Nelžu, já jediný můžu zodpovědně prohlásit, že znám ženy!
Zapomeňte na všechny časopisy pro muže, zapomeňte na Casanovu! Teď jsem tady já, jediný muž, který ví, co ženy doopravdy chtějí,
a dovede to bez pocitu viny využít. Vždyť jsem jich jen za posledních pět let dostal do postele přesně pět tisíc osm set padesát tři!“
Dramatická pauza, na vteřinu přesně, jak si to nacvičil doma před zrcadlem.
Chce, aby diváci dostali možnost představit si velikost toho čísla, než je smete další bombou. Všimne si, že za kamerou na něj zuřivě gestikulují režisér i dramaturgyně. Jsou teď pěkně v hajzlu. Koutky úst mu zacukají při pomyšlení na jejich zoufalství, ale pokračuje. Pokračování »

RECENZE České celebrity postavami „mediálního románu“

22. 4. 2009 v 20.21

Lidové noviny, Média, 23.12.2002, David Shorf

Recenze

Kdo by si chtěl trochu přičichnout k životu českých celebrit a pseudocelebrit takzvaně ˝zevnitř˝, toho kniha René Decastela dozajista uspokojí. A co teprve, když zjistí, že postavy jeho románu nejsou jen čirá imaginace, ale skuteční aktéři pražského showbyznysu.

Autor měl k inspiraci velmi blízko, protože s ˝pozlátkem˝ české zábavy pracuje takřka denně. Jako muž číslo dvě Herbeckova impéria společenských časopisů (Esquire, Cosmopolitan, Harpers Baazar atd.) se mu předlohy jeho příběhu doslova předvádějí před psacím stolem. A soudě podle cynického nadhledu, s jakým vykresluje nešťastné vztahy svých hrdinů, by jeden usoudil, že mu povrchnost králů a královen českých bulvárů pěkně leze na nervy.

 

Pražské hvězdy na scéně

˝Zasvěcení˝ čtenáři určitě už po několika kapitolách rozpoznají pražské hvězdy a hvězdičky, byť se v románu jmenují jinak, mají zkreslené tělesné charakteristiky, či jsou dokonce i jiného pohlaví. Renč, Tofi, Jasanovská, Macháček, Ludvík – to je jen skromný výčet osobností, které lze rozpoznat jako předlohy Decastelova románu. K tomu je ovšem třeba přičíst i postavy z takzvané druhé strany zákopu, ty, kteří zkreslený svět pseudocelebrit na desetimilionovém trhu přenášejí do panelákových bytů – novináře společenských časopisů. A ani ty Decastelo ve své fikci nešetří. Pro ukojení alespoň minima zvědavosti lze naznačit, že ke koloritu pražské noční bohémy se patří vědět, který herec vymetá dlouhá léta všechny možné i nemožné večírky a nikdo neví, čím se živí. Nebo například která krásná dívka se dostala do ˝recyklace˝ společenských magazínů, aniž by se si jí podařilo v kariéře cokoliv kromě milostného poměru s hollywoodskou hvězdou. (Třeba autor někdy vydá jako bonus dešifrovací klíč. Oops! Nápad za milion!) To je ale jen jeden zajímavý aspekt románu. Přesto bych řekl, že právě ten dodává příběhu hlavních hrdinů Jakuba a Zuzany na autentičnosti. S vědomím autorovy inspirace ve skutečném chování modelek, herců a zpěváků totiž příběh dostává nový rozměr: čtenář má šanci si uvědomit, jaké hodnoty jsou měřítkem úspěchu v Praze 13 let po pádu komunismu. Příběh typických ztracenců raného českého kapitalismu totiž vypráví hlavně o zploštělých vztazích, nedostatku lásky – vše jakoby na podkladu iluze světa superkrásných a superslavných. (Poznámka pro nepražského čtenáře: k dokreslení absurdnosti některých situací, např. rozhovoru ve fitnesscentru, doporučuji představit si postavy hovořící silně pražským přízvukem. Samohlásky na konci se vyslovují tak, že například slovo ˝hrochy˝ bude mít na konci široké otevřené A, a ústa po vyslovení pak zůstanou asi půl vteřiny otevřená). Zajímavým záměrem je nastavení čtenářova vztahu k hrdinům. V knize neexistuje postava, s níž by se čtenář mohl plně identifikovat. Dokonce i k oběma hlavním hrdinům lze v mnoha situacích cítit lehké znechucení. Pojďme ale naznačit synopsi románu.

Lehké zhnusení

Hlavní mužský hrdina Jakub se rozhodne radikálně zrychlit svůj postup na výsluní české slávy. Vybavení má dostačující: začínající model je nositelem tváře ŕ la Tom Cruise, má za sebou pět let v posilovně a k tomu pár nafocených kampaní. Instinkt a ˝zkušenost˝ z toho ˝jak to chodí ve velkém světě˝ vedou Jakuba k vymyšlení plánu Casanova. Uprostřed živého vysílání na komerční televizní stanici vystoupí se svým poselstvím a sdělí zkoprnělému národu, že měl v posteli bezmála šest tisícovek žen. Jakub je spokojený, skandál se podařil a katapult na titulní strany bulvárních deníků zafungoval. Už po cestě ze studia zvažuje, zda by se neměl zbavit své okoukané přítelkyně Zuzany a vyměnit ji za něco reprezentativnějšího. Zde se příběh poprvé dělí a předává vypravěčský mikrofon Jakubově přítelkyni Zuzaně, redaktorce společenského časopisu. Ta dychtivě čeká, až se její chlapec objeví v televizi. Všechny přítelkyně jí udělaného hezouna už tak závidí, co teprve po tomhle. Jakub však Zuzanu s dramaturgií svého představení neseznámí… Román se až do konce dělí se čtenářem střídavě o Zuzanin a Jakubův příběh. A stejně jako Cosmopolitan mají číst určité ženy a Esquire určití muži, může i čtenář přepínat na mužskou – Jakubovu a ženskou – Zuzaninu část story. V nevyřčeném pozadí knihy visí ve vzduchu mnoho otázek, které Generace X musí řešit každé nové ráno. Jsem dost hezký/á, abych si našel partnera mých snů? Co mám udělat, abych žil/a ve stejně ˝úžasném světě krásných modelek a úspěšných režisérů˝? Není můj život moc nudný? Nový román René Decastela O ženách vím vše je typickým městským románem. Co tím mám na mysli? Když si ho přečtete, dýchne na vás atmosféra velkého města plného malých ztracených osudů. Dalo by se říci s nadsázkou, že všichni hlavní aktéři knihy vynakládají enormní úsilí k dosažení naprosto pochybných životních cílů. Přesto jsou nám tak nějak povědomí. Víc naznačovat raději nechci.