Pro lásku 2. „Michaeli, mám pro vás práci.“
Zavolá si Mika šéf k sobě do kanceláře. Ten chlap nemůže respektovat, že Mike nesnáší, když mu někdo říká Michaeli. Rodiče se mu tím jménem chtěli pomstít. Tak si od dětství říká Mike. Dokonce se i tak představuje. Všichni to respektují, jen jeho šéf ne.
Zavře dveře jeho kanceláře a posadí se do okázalého křesla, které si šéf nechal dovézt jen proto, aby mohl dělat dojem na své návštěvy. Ani trochu se mu do interiéru nehodí. Ještě než začne mluvit, dívá se na Mika vyzývavě a klepe prsty na skleněnou desku velikého stolu.
„Michaeli, zdá se, že se nám ve městě usadil nějaký šílenec, který začal vraždit ženské…“ udělal dramatickou pauzu, asi čeká až Mike vzdechne nadšením. To netrefil na toho pravého, lezení šéfům do prdele už má za sebou. Tak jen sedí a čeká, až se vymáčkne. Ví, co řekne, chce mu tu práci dát.
„A já po vás chci, abyste si tenhle velkej případ vzal na starost.“ vytlačí ze sebe šéf.
„Co je na tom případu velkého, když se zatím stala jen jedna vražda.“ Mike ví, o čem mluví. Má známého na policajtech a ten mu za pár korun dává hlášky o všem zajímavém. Hlavně díky němu si udělal pověst skvělého novináře na kriminalitu.
„Asi jste neviděl fotky toho případu…“ nasazuje šéf tajemný hlas a loví ze svého šuplíku složku policejních fotek.
„Viděl, šéfe, viděl,“ pokyvuje, zatímco si znovu prohlíží mrtvou ženu v kaluži krve. „Všiml jste si někdy, jak je tělo žluté, když je úplně bez krve. Vypadá jako vosková figurína.“
„Nebudeme to rozebírat dopodrobna,“ Mike vidí, že se šéfovi z toho dělá špatně. On je ten typ chlapa, který nedokáže zabít ani kapra, natož aby mu dělal dobře pohled na mrtvé lidské tělo.
„Koukněte se na to, Michaeli, a zjistěte, co se dá. Policie o tom zatím nechce mluvit, ale musíme být připraveni, až to vypustí do světa.“ Ukončí debatu, protože se mu zvedl kufr. Mike vyskočí a podává mu zpět ty fotky. Mávnutím ruky mu naznačí, že si je má vzít sebou.
Mike miluje svojí práci. Zní to sice jak z dob rodičů, kdy se s budovatelskými hesly vrhali vstříc lepším zítřkům, ale u něj je to pravda. S tím rozdílem, že Mike se nevrhá k zítřkům, on si chce udělat lepší už dnešek. I proto má svoji práci rád. Poskytuje totiž všechno, co má dobrá a uspokojující práce nabízet. Může do ní přijít v kolik hodin se mu chce. Podobně odchází a celý den si jen tak sedí a nikomu to nepřijde divné. Občas musí napsat nějaký článek nebo komentář, ale to se dá upravit něco, co vydaly oficiální agentury. Mike si umí hrát se slovy, a tak mu nedělá problém upravit text tak, aby nebyl nápadný. Bere za to víc než slušné peníze. Jediné, co ho nikdy nesmí popadnout, je spasitelsko-novinářský komplex. Ale to není zase tak veliký problém, protože bez něj je všechno jednodušší. Když zapomene na své středoškolské ambice napsat něco objevného a originálního, je Mike naprosto spokojený.
S přístupem k životu, který má, by mu jeden plat nemohl stačit, tak našel další způsob. Umí prodat tendenční článek správným lidem. Je to sice balancování na ostří nože, ale umí v tom chodit.
„Nazdar Luboši,“ pozdraví se s kolegou, který tu sedí už od sedmi. Chodí do práce takhle brzo každý den. Je typ člověka, který má spasitelsko-novinářský komplex, proto každý článek rozpracuje do spousty papírů a v archivech dohledá každou kravinu, taky získává názory všech zúčastněných. Zatím nepochopil, že je to házení perel sviním. Většinou ho s tím vyhodí šéf, dřív než uspí čtenáře a Mike pak za půl hodiny napíše nějaký názorový článek, tedy největší kravinu, co ho napadne.
„Ahoj!“ odpoví a dál se hrabe ve svých papírech. Něco si pečlivě zapisuje.
„Co děláš?“ posadí se a hodí nohy na stůl. Už by si měl uklidit, spadly mu na zem nějaké papíry.
„Dokončuji materiál o volbě prezidenta,“ oznámí suše.
„Aha!“ pokýve Mike hlavou, nechce, aby Luboš zase běžel za šéfem a vysvětloval mu, že jeho kolega vůbec netuší, co je hlavním tématem vydání. Šéfík by přiběhl, mával zběsile hlavou, až by mu přehazovačka z vlasů lítala a opruzoval je. Je jasné, že Mike by ho zase musel poslat do prdele, ale on jako pokaždé by nikam nešel. Nakonec by to skončilo dvouhodinovou přednáškou o zodpovědnosti, veřejné službě a novinářské etice. Mike raději zvedne telefon a někomu zavolá. S každým bude větší zábava než s Lubošem.
Mikův šéf je vážně zajímavá postavička. Je o deset let starší než Mike. Má bříško a pleš s jemnou přehazovačkou. Chodí oblékaný jak ze sekáče, a přesto má krásnou holku. Všem okolo je jasné, že se na něj přilepila kvůli prachům a postavení. Šéfredaktor jednoho z nejsilnějších deníků na trhu, to je terno. Nemůžete se jí divit, že mu občas ráda podrží, když si vozí prdelku v mercedesu áčku a disponuje zlatou Visou. Všichni se šéfíkovi smějou do očí, když ho drbe na hlavě a říká mu plešounku. On je ale šťastný. Několikrát Mika už napadlo, že blbí chlapi to mají mnohem jednodušší, protože ženské neprokouknou, a tak věří na něco, jako je láska. Asi by šéfovi otevřelo oči, kdyby se dozvěděl, že si to Mike s jeho milou prdelkou rozdával, když on jezdil po Evropě a získával zkušenosti v nejprestižnějších novinách. Ale proč by mu bral iluze, Mike není zlý člověk. Ještě teď vzpomíná, jak z toho byl chudák šéfík špatný, když ho opustila ta předchozí. Našla si někoho bohatšího, takže normálka. Řval na všechny okolo sebe a dokonce na několik dní zavedl docházku, pustilo ho to, když zjistil, že mu na to všichni serou.
Mike drží u ucha sluchátko, ale ještě nevytočil číslo, Luboš na něj civí.
„Problém,“ houkne zlostně.
„Ne, v poho!“ pronese svojí oblíbenou hlášku a znovu se vrhne na hromadu papírů. Je to fakt magor. Má nějakou holku a chystají spolu svatbu. Což samo o sobě napovídá, že musí být blázen. A ta holka ještě větší, když si ho chce uvázat na krk.
Je zvláštní, jak Mika baví pomlouvat lidi okolo sebe. Užívá si, když se o svých známých dozvídá historky z jejich soukromí. Dost často si do nich něco málo přidá, než je pošle dál. Kolikrát už uvažoval, že je ho pro noviny škoda, že by měl jít pracovat do nějakého bulváru, třeba do Spy. Ve vymýšlení drbů je Mike naprosto geniální.
Konečně vytočil číslo kamaráda, musí se s ním domluvit na pivo, už mu to slibuje několik týdnů. Je to sice suchar a nejspíš si bude chtít jen kecnout do nějaké čtyřky a tam chlemtat pivo. Ale na střední škole spolu prožili spoustu věcí.
„Nazdar,“ asi má Mikeovo číslo uložené, protože hned ví o koho jde.
„Tak se jdu domluvit na to pivo.“ Je slyšet, že mu udělal radost. Chvilku mele nějaké blbosti, které Mike neposlouchá, sleduje totiž asistentku, jak leze pod stůl. Koukají jí její černá tanga. Sice není žádná krasavice, ale je to docela pěkný pohled.
„Promiň, mám tu ještě nějakou neodkladnou práci,“ pokusí se ho odpálit. „Budu v sedm u Hrocha.“ A položí telefon.
Mike zaleze za asistentkou pod stůl. Marcelka mu dělá takovou ničitelku napětí. Má totiž stárnoucího partnera, a tak jí vyhovuje, když si občas užije s Mikem. Mika přepadla obrovská chuť udělat jí to pod stolem. Vyndá si ho a odhrne jí tanga. Luboš dál dělá, že se věnuje svým papírům, ale musel si toho všimnout, protože Marcela má pěkně hlučný orgasmus. Možná si ho pod stolem tajně honí. To je dost nechutná představa.
