O ženách 4. ZUZANA původně chtěla brzy do postele,
poslední dobou ji trochu pobolívalo v krku, a tak by to chtěla konečně vyležet. Teď čeká jako tygřice, až Jakub dojde. Civí na televizi a nevnímá okolí ani telefon. Volají jí snad všechny kolegyně z práce, volá jí úplně každý, kdo si ty dva spojuje dohromady. Stydí se, i když ví, že k tomu nemá nejmenší důvod. Jakub z ní dneska udělal úplnou krávu. Pokouší se jí dovolat i Viktor, možná vytušil příležitost, ale ona dneska prostě nemá náladu na nikoho. Má jen obrovskou chuť se opít, ale doma nic není, a tak nepohrdne oříškovou zmrzlinou z lednice, kterou chlemtá přímo ze kbelíku. V devět hodin zmrzlina dojde, zprávy v televizi vystřídají reprízy, a tak začne Jakubovi balit kufr. Postaví ho do předsíně a vítězoslavně odejde spát. Tedy měla to v plánu, ve skutečnosti se ale zhroutí na postel a brečí.
„Takovou zradu jsem si nezasloužila,“ šeptá do polštářů. Pak začne vypočítávat, kolik peněz ji ten hajzl stál. Když se nastěhoval, neměl skoro nic. Nic nevydělával. Zuzana ho živila a šatila a za to čekala, že ji bude mít aspoň trochu rád.
„Je to hajzl, hajzl, hajzl…!“ řve do tmy, až se totálně vyčerpá a zhrou-cená usne. Tu noc se ale hajzl domů nedostaví.
