www.decastelo.cz

Zavolá si Mika šéf k sobě do kanceláře. Ten chlap nemůže respektovat, že Mike nesnáší, když mu někdo říká Michaeli. Rodiče se mu tím jménem chtěli pomstít. Tak si od dětství říká Mike. Dokonce se i tak představuje. Všichni to respektují, jen jeho šéf ne.
Zavře dveře jeho kanceláře a posadí se do okázalého křesla, které si šéf nechal dovézt jen proto, aby mohl dělat dojem na své návštěvy. Ani trochu se mu do interiéru nehodí. Ještě než začne mluvit, dívá se na Mika vyzývavě a klepe prsty na skleněnou desku velikého stolu.
„Michaeli, zdá se, že se nám ve městě usadil nějaký šílenec, který začal vraždit ženské…“ udělal dramatickou pauzu, asi čeká až Mike vzdechne nadšením. To netrefil na toho pravého, lezení šéfům do prdele už má za sebou. Tak jen sedí a čeká, až se vymáčkne. Ví, co řekne, chce mu tu práci dát.
„A já po vás chci, abyste si tenhle velkej případ vzal na starost.“ vytlačí ze sebe šéf.
„Co je na tom případu velkého, když se zatím stala jen jedna vražda.“ Mike ví, o čem mluví. Má známého na policajtech a ten mu za pár korun dává hlášky o všem zajímavém. Hlavně díky němu si udělal pověst skvělého novináře na kriminalitu.
„Asi jste neviděl fotky toho případu…“ nasazuje šéf tajemný hlas a loví ze svého šuplíku složku policejních fotek.
„Viděl, šéfe, viděl,“ pokyvuje, zatímco si znovu prohlíží mrtvou ženu v kaluži krve. „Všiml jste si někdy, jak je tělo žluté, když je úplně bez krve. Vypadá jako vosková figurína.“ (Celý příspěvek…)

Nemůžu se jí divit, že se bojí, už jí určitě došlo, že musí zemřít. Nemusel bych se s ní asi bavit, ale chci jí vysvětlit, proč umře. Leží tu tak sama na posteli přivázaná za ruce s roubíkem v puse. Už se ani necuká, asi se smířila s osudem.
„Nemám proti vám vůbec nic osobního. Vybral jsem si vás náhodně na ulici,“ začnu s ní mluvit.
Jsou to první slova, která z mých úst zaslechla, protože doteď jsem mlčel. V očích jí zasvitne světýlko naděje, všimnu si ho, a tak jí ho hned raději zhasnu. Nechci, aby se zbytečně trápila nějakou hloupou nadějí, že dnešní den může přežít. Vytáhnu ostrý řeznický nůž, kterým se podřezávají prasata, aby vykrvácela. Položím ho před ni na postel. Začne se zase cukat.
„Musel jsem si vás zvolit úplně náhodně, protože náhodný výběr zamotá policii hlavu. Takže vás vůbec neznám a kdybych se nedostal do téhle posrané situace, možná bych vás normálně zdravil. Teď vás ovšem musím zabít. Chci, abyste pochopila, že vaše smrt není zbytečná. Jste součástí velkolepého plánu, který konečně probudí naši policii z letargie, do které se dostala.“
Zkontroluji si, jestli jsem náhodou neprotrhl chirurgické rukavice, vezmu do ruky nůž. Žena na posteli se vyděsí a přitáhne nohy k sobě, nejde jí to, protože jsem ji spoutal opravdu dobře. Ta léta v pionýrských a skautských oddílech se konečně uplatňují.
„Raději zavřete oči, paní, ať se na to nemusíte dívat, bude to hodně krvácet,“ poradím jí a pak zaříznu nůž do jejích slabin. Tepnu přetnu napoprvé. Když vystříknou první kapky rudé krve, cítím se jako vítěz. (Celý příspěvek…)

Možná to včera přehnal s pitím. Losos v koprové omáčce nebyl opravdu dobrý základ pod deset tequil. Přitom toho nevypil o moc víc než jindy. Vytáhne ruku zpod deky a sáhne poslepu vedle sebe. Někdo tam spí. Takže jeho včerejší lov byl úspěšný. Snaží se vzpomenout si, kdo to může být. Vybavují se mu tři holky, které přicházely v úvahu, protože s nimi včera flirtoval. Mikova zvědavost je silnější než lenost. Zvedne se a slepenýma očima zamžourá na holku vedle sebe. Je to ta drobná blondýnka. Ta nejblbější, vzpomene si na včerejší konverzace o časopisu Spy a jeho neobjektivní a nekvalifikované módní policii. Ale zase to s ní možná bylo dobrý, škoda že si to ani trochu nepamatuje. Třeba dobře kouří a Mike to zapomene. Musí se v duchu smát, při představě, že jí oznamuje svoje okno. Asi by ji odvezli. Odkryje ji, opatrně, aby se nevzbudila, rozhodně nemá chuť ji zase poslouchat. Ráno se potřebuje nastartovat a přitom mu vadí úplně každý. Je to taková dobrá šestka, ohodnotí ji jediným pohledem. Měla by mnohem lepší výsledek, kdyby se líp vyholila a její prsa držela nějaký tvar. Mike nemá pochopení pro holky, kterým prsa plandají a nejdou na plastiku. Ne že by byl milovník umělé hmoty, ale má rád, když prsa jsou prsa a ne uši z baseta. Uvidíme až vstane, kam až padnou, vsadil by se, že skočí až na pupík.
Leze potichu ven z postele, má erekci, uvažuje, jestli by nestálo za to na ni skočit a užít si znovu, ale má jedno pravidlo: „Když chceš, aby si na tebe holka nedělala žádné nároky, vojeď jí jen jednou a pak ji pošli domů…“ (Celý příspěvek…)