www.decastelo.cz

poslední dobou ji trochu pobolívalo v krku, a tak by to chtěla konečně vyležet. Teď čeká jako tygřice, až Jakub dojde. Civí na televizi a nevnímá okolí ani telefon. Volají jí snad všechny kolegyně z práce, volá jí úplně každý, kdo si ty dva spojuje dohromady. Stydí se, i když ví, že k tomu nemá nejmenší důvod. Jakub z ní dneska udělal úplnou krávu. Pokouší se jí dovolat i Viktor, možná vytušil příležitost, ale ona dneska prostě nemá náladu na nikoho. Má jen obrovskou chuť se opít, ale doma nic není, a tak nepohrdne oříškovou zmrzlinou z lednice, kterou chlemtá přímo ze kbelíku. V devět hodin zmrzlina dojde, zprávy v televizi vystřídají reprízy, a tak začne Jakubovi balit kufr. Postaví ho do předsíně a vítězoslavně odejde spát. Tedy měla to v plánu, ve skutečnosti se ale zhroutí na postel a brečí.
„Takovou zradu jsem si nezasloužila,“ šeptá do polštářů. Pak začne vypočítávat, kolik peněz ji ten hajzl stál. Když se nastěhoval, neměl skoro nic. Nic nevydělával. Zuzana ho živila a šatila a za to čekala, že ji bude mít aspoň trochu rád.
„Je to hajzl, hajzl, hajzl…!“ řve do tmy, až se totálně vyčerpá a zhrou-cená usne. Tu noc se ale hajzl domů nedostaví.

do centra, vzpomene si na Zuzanu. Předtím ho vůbec nenapadlo, že by se na jeho vystoupení mohla nějak tvářit. Možná se s ní měl rozejít už včera, a nenechávat to až na dnešní večer. Chybka v jeho skvělém plánu mu ale rozhodně nemůže zkazit dobrou náladu. Jen se bojí, že ta káča bude bulet. Tohle nesnáší. Vždycky když spustila, přesunul se do nejbližšího baru. Přemýšlí, jak by se jí dneska vyhnul, aby nemusel poslouchat její výčitky. Ale potřebuje se s ní rozejít, protože ona by teď pro něj byla jako vězeňská koule, která brzdí jeho ptáka v rozletu.
Byl by blázen, kdyby se s ní dál zahazoval, protože odteďka se mu budou k nohám vrhat ty nejkrásnější holky.
Zuzaně už se nikdy nikam nechtělo. Večer chodila z práce tak utahaná, že si lehla rovnou k televizi. Kolikrát se s ní hádal, že potřebuje večer vyrazit ven, aby se nezbláznil z toho podomáckého života. Měla vždycky jen jeden hloupý argument.
„Běž do normální práce! Když budeš muset každé ráno vstávat, nebudeš mít potřebu toulat se po nocích!“
Jako by ji slyšel i teď. Jak jsem s ní jen mohl žít, když je tak usedlá a přízemní? Nikdy mě nechápala. (Celý příspěvek…)

protože nechce propásnout ten pořad. Pochlubila se všem kolegyním, že její miláček bude dneska v televizi, řekla o tom i šéfredaktorce, se kterou se nemají zrovna v lásce. Už teď jí Jakuba všechny holky v redakci závidí… A co teprve, až uvidí, jak mu to sluší v televizi! Doběhne domů asi minutu před začátkem. Blikne ovládáním a vyčerpaně se sesune na pohovku. Jakub tady v poledne nechal roztahané svoje košile, asi zkoušel, kterou by si měl do televize vzít. Za ty roky společného života si už po něm zvykla uklízet bez výčitek.
Skončil reklamní blok. Hrábne si pro polštář a obejme ho. Už to začíná. Moderátorka chvilku blekotá, ale Zuzana je žhavá jen na Jakuba. Až přijde, určitě se jí bude ptát, jak vypadal. Nesmí promeškat ani slovo z toho, co řekne. Byl tak mile nervózní, když si to včera mumlal před zrcadlem.
Už ho ohlásili a jde na scénu. Zuzana přidá volume. Jejda, mohla jsem to nahrávat, aby se Jakub viděl, bleskne jí hlavou, ale pozdě, moderátorka mu právě pokládá první otázku. Ale Jakub ji snad ani neposlouchá, mluví sám.
Nevěří svým uším. Musel se snad zbláznit. (Celý příspěvek…)

pronese JAKUB přímo do kamery. Uvědomuje si, že ho v tu chvíli sleduje víc než milion lidí,
a je mu úplně jedno, na co se ho moderátorka ptá. Teď už tu chudinku nepotřebuje, v jeho scénáři tohohle diskusního pořadu nehraje žádnou roli. Teď už bojuje jen za sebe!
Na tuhle chvíli čekal dlouho. Už jako malý pochopil, že buď se bude celý život držet při zdi jako jeho rodiče, až nakonec chcípne nudou, anebo všechno vsadí na jednu kartu a dostane se nahoru mezi vipáky. Mezi ty, o kterých čte na stránkách společenských magazínů. Nebyl hlupák, aby si nevšiml, že se mezi ně stačí jednou vklínit, a pak už je tvůj život jeden večírek a peníze ti samy skáčou do kapsy. Ta představa mu na tváři vyloudí úsměv. Vstane a podívá se přímo do kamery, na které svítí červené světýlko.
Teď, nebo nikdy, prolétne mu hlavou a znova spustí.
„Nelžu, já jediný můžu zodpovědně prohlásit, že znám ženy!
Zapomeňte na všechny časopisy pro muže, zapomeňte na Casanovu! Teď jsem tady já, jediný muž, který ví, co ženy doopravdy chtějí,
a dovede to bez pocitu viny využít. Vždyť jsem jich jen za posledních pět let dostal do postele přesně pět tisíc osm set padesát tři!“
Dramatická pauza, na vteřinu přesně, jak si to nacvičil doma před zrcadlem.
Chce, aby diváci dostali možnost představit si velikost toho čísla, než je smete další bombou. Všimne si, že za kamerou na něj zuřivě gestikulují režisér i dramaturgyně. Jsou teď pěkně v hajzlu. Koutky úst mu zacukají při pomyšlení na jejich zoufalství, ale pokračuje. (Celý příspěvek…)