Monthly Archives: Únor 2011

Svět za lesklou obálkou 14.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Stejně jako kouzelník by neměl odhalovat svoje triky, nesmí se milovník módních, lesklých a luxusních časopisů dostat do zákulisí, protože když víte, jak se kouzla dělají, už jim nikdy neuvěříte. Stokrát víc to platí o focení módy. Marek ze začátku dostával do ruky už jen diapozitivy z focení módních story a tak věřil tomu, co na nich viděl, stejně jako čtenáři. O to líp se mu psaly doprovodné texty, nadpisy a perexy. I jednoho z mála materiálů neměl pocit, že si úplně vymýšlí. A kdyby Majitel nechtěl, aby dohlédl na novou módní redaktorku při jejím prvním focení, asi by dál žil v tom, že existují lidé, kterým oblečení perfektně sedí, umí se skvěle obléknout, móda je baví a v obleku za třicet tisíc si sednout i do trávy břehu rybníka. Nejspíš by si koupil i další modrou košili s tím stejným nadšením, jako si vybíral tu první po velké výplatě. Jenže bohužel přišel, viděl a ztratil růžové brýle. Modelka dorazila nenalíčená a produkční si ji spletl s fanynkou herce, kterého se chystali fotit a dvakrát ji vyhodil z placu. Po dvou hodinách, kdy na ní pracoval kadeřník a makepistka, z ní byla celkem hezká holka. Oblečení se na herci špedlilo, vázalo, sponkovalo a klipsnovalo, tedy všechno možné, aby to z pohledu fotografa vypadalo přirozeně. Stál dlouhé minuty v nepřirozené pozici a pokoušel se vypadat přirozeně. Stylistka teprve tady tahala oblečení z tašek a zkoušela, co se k sobě hodí. Produkční předal filmy a pár si jich ulil do tašky na nějaký soukromý kšeft. A do toho všeho byl zmatek, zima a nervozita, protože herec prostě spěchal do divadla. Continue reading 

Svět za lesklou obálkou 13.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

„Proč tu ještě není ta politická satira?“ křičela na Marka grafička na chodbě, jak bylo jejím zvykem. „Protože na toho pána prostě nemáme žádnou páku,“ křičel na oplátku Marek na ní, protože chtěl, aby se Majitel konečně dozvěděl, že jeho oblíbený externista z velkého deníku D, píše svoje satiry do časopisu E na poslední chvíli, a to i přesto, že za každý má nehoráznou sumu. Jenže Majitel měl dobrý pocit, když do jeho časopisu píše komentátor s velkým K. Myslel si, že jeho politické satiry jsou k uchechtání dobré a politicky nekorektní. Jenže ani jedno nebyly, naopak na nich bylo vidět, že je šije horkou jehlou a tématicky zvolí vždy něco, co je po vyjítí čísla už zasmrádlé. „Marku,“ vyšel poprvé při hádce na chodbě z kanceláře a vstoupil do debaty. Tedy ji přerušil. Markovi došlo, že přestřelil, a teď ho čeká, vyhazov. Jenže místo toho dostal za úkol vymýšlet komentátorovi témata a hlídat, aby je dodával včas. Těžká práce, když Komentátor Marka v době, kdy ještě psal do deníku D, přehlížel v recepci tak intenzivně, že ho jednou málem srazil. Ale nezbývalo, než mu zavolat. Napodesáté zvedl telefon, nejspíš totiž v jednu dorazil do práce. „Aha, tak to jsem už posílal, faxem,“ zalhal naprosto perfektně Komentátor. „No tak to nedorazilo, tak to, prosím, pošlete ještě jednou, protože jinak to nahradíme jiným sloupkem, který sem na ukázku zaslal kolega od vás z redakce,“ zalhal taky naprosto perfektně Marek. Chvilku bylo ticho. Komentátorovi asi běžela v hlavě kalkulačka. Pak slíbil, že do půl hodiny to bude v redakci. A bylo. Ale taky bylo cítit, že to vzniklo za půl hodiny. Marek mu to chtěl dát přepsat, ale nedal. Raději to přepsal sám. Bál se totiž, že na něj zase bude grafička řvát na chodbě a Majitel začne pátrat… Continue reading 

Svět za lesklou obálkou 12.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

U třetího čísla, které v redakci plánovali, Markovi došlo, co je v pánském lesklém magazínu nejdůležitější. Holka na obálce. Pochopil to z toho, že výběru obálkové dívky věnovali absolutně nejvíc času. Obálkovou dívku si osobně hlídal a upravoval sám Majitel. Když už se mu konečně zalíbila některá z fotek, které kurýři složitě naváželi z různých agentur na diapozitivech, předal ji do výroby. Aby obsluha bubnového skeneru nevyšla za cviku, nechal je Majitel, seskenovat diák dvakrát až třikrát, protože poprvé vždycky viděl na obrázku zrno a podruhé nějak nehrála černá. V poslední fázi se posadil za retušéra (což byl kluk, který dokázal přimalovat větší prsa, zmenšit zadek a třeba vybarvit jiné oči na počkání) a vedl jeho ruku při dolaďování dokonalosti vybrané krásky. Když už se konečně blížili k výsledku, který majitel považoval za ucházející, nechal fotku ještě přitáhnout v půltónech, aby měla správné sexy barvy. Stejnou péči věnoval i všem textům, které se na obálce objevily. Dokázal dlouhé minuty opakovat jednotlivé slogany a brousil jejich jazykovou podobu do naprosté dokonalosti. Vysvětloval Markovi, že každý headline musí vzbuzovat zájem, skrývat vtip a vyvolávat otázku. Markovi to ze začátku přišlo trochu přitažené za vlasy, ale nakonec přijal Majitelovu víru v dokonalé slogany na obálce a piloval je ještě před konečnou přípravou. Měl radost, když Majitel pochvalně pokýval a změnil třeba jen jediné slovo. Marek v těch momentech začínal mít pocit, že konečně něčemu z toho, co má dělat, aspoň rozumí. Continue reading 

Svět za lesklou obálkou 11.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Jednou za týden vždycky v úterý pořádal Majitel velkou poradu. Velká nebyla pro velkou účast zaměstnaců, ale protože se na ní krotily vášně mezi inzercí, marketingem a redakcemi. I když se všechny šéfredaktorky, ředitelka inzerce Ledová a marketingové manažerky se před schůzí předháněly, která přinese víc oříšků, aby nabídla kamarádkám, po prvních minutách se většinou začaly dohadovat. Ledová se snažila tvrdit, že inzerce je na prvním místě a redakce ji prostě musí ustoupit, šéfredaktorky se bránily, že nechtějí redakční prostor zaplnit inzertními tipy. Majitel se chvilku bavil jejich dohadováním a pak většinou dal za pravdu redakci, protože jak říkal, když čtenář nebude časopisu věřit, tak ho prostě přestane kupovat a to už inzerce nezachrání.
Marek měl štěstí, že se na Velkou poradu poprvé podíval už pár týdnů po svém nástupu, protože se k němu začali v redakci ostatní chovat o trochu líp. Asistentka mu dokonce občas začala pochlebovat, i když to nedělala dobře, bylo to milé.
„A co se probíralo,“ zeptal se Kulturní, když se to úterý odpoledne vrátil z projekce. Marek jen zakroutil podivně hlavou, protože vlastně pořádně nevěděl. Ledová řekla, že inzerce jde skvěle a že všechny tituly přeplní. Marketingová Zrzka řekla, že dárků za předplatné je dost a šéfredaktorky chvilku povídaly o tom, že tohle vydání bude to nejlepší. Finanční ředitel znovu zopakoval, ať se v redakcích oznámí, že telefony jsou jen na služební hovory a tak by bylo dobré je nepoužívat soukromě. Speciálně vzkázal Grafičce, aby netelefonovala pořád s maminkou, tak Marek slíbil, že jí to vyřídí.
Kulturní stál a čekal, co mu Marek řekne a tak mu pověděl o telefonování. Continue reading