Monthly Archives: Leden 2011

Svět za lesklou obálkou 10.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

„Když píšeš článek, musíš myslet na to, že ho musí pochopit úplně každý a navíc se ještě musí pobavit,“ oznámil Markovi suše Majitel, když mu poněkolikáté vrátil článek o drogách. Marek pokrčil rameny, protože se cítil totálně bezradný. Vždycky si totiž myslel, že psaní je prostě jen jedno, takže netušil, že existuje něco jako žurnalistika o životním stylu. Když přišel do deníku D, vzal si ho stranou vedoucí jeho rubriky a podal mu několik základních informací. O pár dní později je překonfiguroval do reálnější novinové podoby hlavní editor. Od té doby si Marek myslel, že ví, jak psát články. Bohužel se ukázalo, že to možná ví, ale jen pro denní publicistiku v seriozních novinách. „Tohle nejsou noviny, lajfstajlový časopisy si lidi kupují hlavně pro zábavu, chápeš,“ snažil se ještě napovídat Majitel. Markovi to stejně nepomáhalo. Už nevěděl, jak to přepsat. Dostal do toho článku všechny informace, které nasbíral při školení školitelů drogové prevence, i s historkou o narkomanovi, kterého nedokázali uspat pro operaci slepého střeva, protože jeho denní dávka heroinu byla vyšší, než mu anesteziolog byl ochotný pustit do žil. „Musíš to pojmout trochu míň vědecky. Zkus třeba tabulku, kde bude kromě obecných řečí i to, co to provede s vaším tělem a jak se potom cítíte,“ začal něco kreslit na papír před sebou. Marek se koukal a kýval, jakože rozumí, protože už si připadal hloupě, když pořád nechápal, co se po něm chce. Continue reading 

Svět za lesklou obálkou 9.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Po pár týdnech Markovi došlo, jak velkou roli hrají při výrobě časopisů s lesklou obálkou překladatelé. A to nejen kvůli penězům, které si při práci pro magazín vydělají, ale hlavně, že oni mohou ovlivnit obsah mnohem víc, než skutečná redakce. Tuhle zkušenost odnesl menší pokutkou a hlavně ponížením v redakci.
Když nastoupil, převzal po Editorce pár elitních překladatelů, kteří se vehementně snažili udržet, protože tak jednoduše vydělané peníze nikde nebyly. Ale Marek bydlel na koleji jen dva pokoje od studentů překladatelství a tak ho napadlo, že by mohl kvalitu překladů z angličtiny zvednout, když na to najme studované akademiky. Samozřejmě to byli kamarádi a tak před nimi chtěl trochu machrovat. Přinesl jim pár textů na zkoušku a u lahve absinthu si promluvili o kvalitě jazykové stylistiky. Ráno si Marek nepamatoval ani jak usnul, natož aby věděl, kdy má slíbené materiály dostat. Naštěstí s ním v redakci zatím nikdo moc nemluvil a tak nemusel nikomu vysvětlovat, proč urgují zadání práce oblíbení překladatelé.
O dva dny později už začal být nervózní sám, protože Grafička se začala ptát po práci, ne že by chtěla začít něco dělat, ale měla chuť šikanovat asistentku s objednáváním fotek v agenturách. Slíbil, že druhý den ráno budou všechny překlady zpátky a odpoledne vyrazil dřív, aby zastihl kolegy z koleje ještě střízlivé. Střízlivé je bohužel už nezastihl, ale překlady na disketě měl připravené, protože jim pomalu docházeli peníze a hrozilo, že zase nebudou mít týden za co popíjet. Continue reading

Svět za lesklou obálkou 8.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Po pár týdnech Markovi došlo, jak velkou roli hrají při výrobě časopisů s lesklou obálkou překladatelé. A to nejen kvůli penězům, které si při práci pro magazín vydělají, ale hlavně, že oni mohou ovlivnit obsah mnohem víc, než skutečná redakce. Tuhle zkušenost odnesl menší pokutkou a hlavně ponížením v redakci. Když nastoupil, převzal po Editorce pár elitních překladatelů, kteří se vehementně snažili udržet, protože tak jednoduše vydělané peníze nikde nebyly. Ale Marek bydlel na koleji jen dva pokoje od studentů překladatelství a tak ho napadlo, že by mohl kvalitu překladů z angličtiny zvednout, když na to najme studované akademiky. Samozřejmě to byli kamarádi a tak před nimi chtěl trochu machrovat. Přinesl jim pár textů na zkoušku a u lahve absinthu si promluvili o kvalitě jazykové stylistiky. Ráno si Marek nepamatoval ani jak usnul, natož aby věděl, kdy má slíbené materiály dostat. Naštěstí s ním v redakci zatím nikdo moc nemluvil a tak nemusel nikomu vysvětlovat, proč urgují zadání práce oblíbení překladatelé. O dva dny později už začal být nervózní sám, protože Grafička se začala ptát po práci, ne že by chtěla začít něco dělat, ale měla chuť šikanovat asistentku s objednáváním fotek v agenturách. Slíbil, že druhý den ráno budou všechny překlady zpátky a odpoledne vyrazil dřív, aby zastihl kolegy z koleje ještě střízlivé. Střízlivé je bohužel už nezastihl, ale překlady na disketě měl připravené, protože jim pomalu docházeli peníze a hrozilo, že zase nebudou mít týden za co popíjet. Marek byl druhý den v redakci za kvězdu, tedy sám pro sebe, protože Kulturní byl na projekci, Honza se bál, že teď se budou chtít texty i po něm dřív a Petr byl naštvaný, protože jeden z bývalých překladatelů byl jeho příbuzný. Dal textu ke zlomu, za dva dny je pročetl a přišlo mu naprosto perfektní, jak to dokonale zvládnul. Až do chvíle, kdy si ho Majitel zavolal do kanceláře a zavřel dveře. To dělal jen v momentech, kdy se chtěl rozčilovat. Continue reading 

Svět za lesklou obálkou 7.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Bylo po uzávěrce. Pěkně hektické uzávěrce. Kurýr vezl číslo na ZIP disku do tiskárny na poslední chvíli. Ředitel výroby běhal po chodbě a křičel, že tohle už bude stát strašnou spoustu peněz, protože stojí stroje. Nestalo se nic, protože ve skutečnosti prostě nic nestálo. Snad že věděla, že se nic nestane, vyšla ze svojí kanceláře Ledová královna, která řídila inzerci a zakřičela na ředitele výroby, aby laskavě držel pusu a vypadnul do svojí části firmy. Neodvážil se ani hlesnout a zmizel. Marek už zaslechl, že Ledová je postrachem celé firmy, ale osobně ji neviděl. První dny, co nastoupil do práce, měla dovolenou a dneska sotva přišla, zavřela se ve svojí kanceláři. Na setkání s ní se Marek netěšil, slyšel, že redakce považuje za nutné zlo, které utrácí peníze, co ona složitě přinese a navíc to dává všem najevo. Zahlédl ji jen na okamžik a bylo mu jasné, že tahle žena ho nebude mít ráda. Na první pohled mu přišla jako lesba, ten chlapský styl oblékání, ostré chování a vlasy pečlivě sčesané dozadu a sepnuté luxusní sponou, ale věděl, že na holky rozhodně není. Naopak, byla spíš jako kudlanka, jen požíračkou chlapů, kteří jí klečeli u nohou. Bylo po uzávěrce, a na to, jak hektická byla, se v redakci rozlehlo totální uklidnění. Nikdo nikam neběžel, Grafička telefonovala s maminkou o zubaři, který ji pozval na rande, Asistentka se líčila, Kulturní šel na projekci a ostatní se někam prostě rozprchly. Marek byl jediný, kdo zůstal. Napadlo ho, že by možná stálo za to udělat další poradu, aby jim zbylo víc času na výrobu, ale vzhledem k tomu, že to neměl komu říct, tak sedl k jedinému počítači, který byl připojený na vytáčený internet a začal jen tak brouzdat po blbostech. Vzhledem k rychlosti připojení mu to zabralo celé odpoledne a tak když se k večeru zvedal, Majitel pochvalně zvedl obočí, jakože je ještě v práci, a zastavil se na kus řeči. Marek posledních pár dní uvažoval o svém fungování v redakci a necítil to na nějaké dlouhé účinkování. Continue reading 

Svět za lesklou obálkou 6.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Blížila se první uzávěrka. Jestli v běžném pracovním dni působila redakce naprosto klidně a spokojeně a klepání klávesnice jen málokdy přerušilo štěbetání asistentky do telefonu, tak teď začala narůstat nervizita. Grafička už se ráno nečesala před zrcadlem půl hodiny, ale jen dvacet minut a hovory s maminkou pokrátila o třetinu, takže jí na práci zbývalo za celý den dokonce i dvě a půl hodiny. Občas se stalo, že zlomila i tři články za den. Zbytek redakce nebyl na tohle pekelné tempo zvyklý a tak se občas stalo, že neměla práci. Pak začala vyvádět. Postavila se do chodby tak, aby ji dobře slyšel Majitel a nadávala některému z redaktorů, že nemá dopsaný článek. Většinou to skončilo hádkou. Honza v takových situacích křičel, že napsat článek není jako dělat šrouby a on chce, aby jeho materiál byl kvalitní dílo podle základních pravidel žurnalistiky, o kterých nemá nikdo v téhle podivné firmě ani ponětí. Marek se musel těm povídačkách hrozně smát, protože byly směšný a navíc viděl Honzovi do počítače celý den. Majitel se do sporů nikdy nezapojoval, i když Grafičku musel slyšet. Každý ji slyšel a kdo ji neznal, myslel by si, že jí na práci záleží. A navíc byla hysterická. Marek ze začátku nechápal, proč, ale pak se ukázalo, že hádky, spory a dohady mezi zaměstnanci jsou součástí jeho úspěšného řízení firmy. Skončilo to vždycky stejně, Grafička šla volat mamince a Honza nadával od svého počítače. Continue reading 

Svět za lesklou obálkou 5.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Marek byl zvyklý z deníku D, že když odevzdá článek, tak ho nakonec v novinách pozná jen podle podpisu. V továrně, jakou výroba noviny byla, editoři podle jasné šoblony vytahovali z dodaných materiálů to nejlepší. Proto mu nepřišlo divné, když Petr vzal jeho první materiál do časopisu E a přepsal ho. Totálně. Markovi s to nezdálo lepší, ale stejně jako v deníku se nechtěl bouřit zkušenějšímu. A pak si ho zavolal Majitel a řekl mu, že to, co napsal je na nic. Bylo to těžké rozhodnutí, ale i tady pomohla rada Spolubydlícího: Nechápu, proč bych měl odskákat blbosti někoho jného, když jich sám nadělám dost. A tak přinesl svůj původní článek. Majitel ho přečetl a pak zavolal Petra. Zavřel dveře kanceláře, což skoro nikdy nedělal. A bylo slyšet, že trochu křičí. Petr se vrátil celý rudý a zdálo se, že má v očích slzy. Co bylo ale jisté, že Marek měl dalšího člověka, který ho nenáviděl. Majitel o pár minut později přišel a řekl, že jediný, kdo může přepisovat články je Marek. Honza vstal a řekl, že by byl raději, kdyby to dělal Petr. Ale pohled Majitele ho znovu usadil do židle. Markovi se orosily záda, protože teď už to určitě praskne, že tu nemá co dělat. Pak bylo v redakci ticho až do večera, kdy se všichni začali pomalu trousit pryč. Marek se zvedal k odchodu, když okolo jejich dveří prošel Majitel s nějakou návštěvou. Jen tak mimochodem utrousil, že tohle je redakce časopisu E, ale v tuhle hodinu, že už tu nikdo nebude. Od svého počítače se rychle zvedl Honza a křičel: „Majiteli, já tu ještě jsem a pracuji.“ pak zjistil, že ho nikdo neposlouchá a tak si zase sedl a psal nějakou písničku, protože si ji pořád pobroukával pod nos. Marek vypadl ven. Na schodišti se srazil s manažerem z marketinku Františkem. „Tak jak se ti tu líbí?“ zeptal se, aby s Markem začal řeč. „Tak celkem dobrý,“ odpověděl Marek, ale vůbec netušil, co by mu měl povědět. Není tu ještě ani týden a zatím se nerozkoukal ani v redakci. „To si zvykneš, na začátku je to prostě vždycky fičák, to já vím, protože když jsem chodil s Olinou… Víš, že jsem chodil s Olinou tou zpěvačkou té slavné kapely.“ nečeká na svojí otázku odpověď, protože to chtěl jen zdůraznit. Continue reading 

Svět za lesklou obálkou 4.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Je pár věcí, které při práci v luxusním časopise pochopíte hodně rychle. Ta zásadní Markovi nedošla hned při prvním setkání s americkou módní redaktorkou, protože si taky naivně myslel, že do Čech stejně lektoři angličtiny na UK, přijela předávat zkušenosti. Pochopil to ovšem po setkání s dalšími zaoceánskými akvizicemi, které se podíleli na chodu, vzniku a tvarování časopisů. Ne, že by byli neschopní, jen prostě využívali výhod, které jim rozvíjející se český magazínový trh nabízel.
Vypadalo to, že pokud chcete mít úspěšný luxusní časopis, musíte zaměstnat pár američanů, i kdyby nic neuměli.
Marek si chtěl o fungování módní redaktorky promluvit s někým z redakce, ale nikdo nejevil zájem, protože už nemuseli překládat její hloupé prupovídky stylu, že šedá je nová černá. Petr to vyřešil mávnutím ruky. Tom, který měl na starosti kulturu, jen začal nadávat a odešel na projekci a Honza s Markem prostě nemluvil, protože byl pořád uražený kvůli editorce.
Posledním členem redakce byl manažer, který pocházel z New Yorku. Jeho úkolem bylo pročítání zahraničních časopisů, hledání zajímavých článků a jejich nakupování od autorů. To byl oficiální úkol, ovšem ve skutečnosti si prostě jen užíval volno, které si vzal na škole ve státech a nechával si za dovolenou v Čechách ještě zaplatit. Jestli na první poradě to vypadalo, že má opravdu dobré nápady a do aktuálního čísla sehnal spoustu zajímavého čtení, podruhé už Marek viděl, že příprava mu trvala asi deset minut a kdyby vzal tužku a náhodně ji párkrát vrazil do hromady časopisů a tam otevřel, asi by jeho výběr článků ke koupi měl serioznější přístup.
O třídu lepší postavení měl americký fotograf. Tvářil se totiž hodně jako umělec, nosil zelenou vojenskou bundu a vždycky vyžadoval minimálně dva asistenty, aby mu jeden svítil a druhý stínil. Možná proto se mu vypláceli za každou fotku neskutečné peníze, i když nikdy neudělal nic podle zadání, a fotky dodal schválně o trochu později, aby si jich vážili.
Uprostřed toho se Marek ocitl a Majitel od něj čekal, že změny, které vykřikoval na pohovoru, provede. Teď litoval, že se nedržel dalšího pravidla Spolubydlího o tom, že laťku vytáhnout vysoko umí každý blbec, ale pak je jí taky třeba přeskočit. Continue reading

Svět za lesklou obálkou 3.

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Marek měl o lidech, které dělají tyhle lesklé krásné časopisy, hodně zkreslené představy. Asi stejné, jako každý neznalý čtenář, který vidí přes stránky časopisu drahé obleky, luxusní auta a vypracované svaly. Než šel první den do práce, čekal redaktory oblečené podle poslední módních trendů a sexy redaktorky s dokonalým vzhledem. Proto bylo první setkání s týmen časopisu E tak trochu šok. Snad by se na to dalo vztáhnout rčení, že kovářova kobyla chodí bosa. Jediný, o kom by se dalo říct, že malinko kopíruje trendy udávané módními magazíny byla grafička, jenže u ní touha po trendy vzhledu byla vedena ještě větší touhou ulovit nějakého úspěšného muže, se kterým by mohla rozmnožovat nejen majetek. Mužská část redakce neměla s módními trendy naprosto nic společného. Kulturní redaktor zásadně chodil jen v tričkách, která dostal k filmovým premiérám, redaktora techniky oblékali mobilní operátoři, kteří na počátku svého působení dělali tričko a mikinu při každé příležitosti a společenský redaktor si zase uměl opatřit oblečení u firem, které chtěly, aby se o nich objevila v časopise E zmínka.
Marek tak se svým chudým studentským šatníkem krásně zapadl. Navíc byl ještě tak naivní, že oblečení vnímal jen jako oblečení a ne vyjádření společenského statusu. Continue reading

Svět za lesklou obálkou 2

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

2. První den v novém světě.

Pět dní, které zbývalo do nástupu do časopisu E bylo nekonečně dlouhých. Čím víc o tom mluvil, tím méně pravděpodobné se mu to zdálo. Spolubydlící na koleji mu radil, že musí prostě dělat, že všemu rozumí, protože jinak ho vylejou. Matka mu připomínala, aby dodělal školu, protože jinak nebude nic. Přítelkyně zjišťovala, jestli bude mít zadarmo i další časopisy z té firmy. Kluci z kapely chtěli vědět, jestli půjde udělat propagace. Jen profesor ve škole trval pořád na výzkumu k diplomové práci. Navíc Markovi začínala povinná praxe v pedagogické škole.
„Ahoj,“ pozdravil Majitel, když se objevil v domluvenou hodinu před jeho kanceláří a hned ho vzal na prohlídku. Když zatáčeli za třetí roh, nepamatoval si nikoho z lidí, kteří mu říkali jen křestní, ale dokonce ani jméno časopisu, kterým právě prošli. Skončili ve velké místnosti, kde kromě dlouhého stolu se spoustou židlí byl i fotoateliér. Právě se tu převlékala nějaká modelka. A vůbec neřešila, že kolem chodí cizí lidé, takže Markovi nabídla pohled, který už ten večer musel srovnávat se svojí přítelkyní a bylo jasné, že to je začátek konce.
Naštěstí Marek neměl čas řešit modelku, protože začala porada časopisu. Majitel řekl, že Marek dnes nastupuje a rozloučil se odcházející editorkou. Bylo vidět, že to nikdo v redakci nečekal a dokonce ani editorka, která si výpovědí vlastně jen říkala o zvýšení platu. Tak bylo ticho a pak se editorka zvedla a odešla z porady.
„Musíme doufat, že to stihneš Markovi předat, protože jinak by se ti mohla zatoulat výplata,“ zavolal za ní Majitel a tím se o ní přestal zajímat. Markovi to bylo hodně nepřijemné, protože mu bylo jasné, že ho nikdo z nich nebude mít rád (navíc ho ještě nenapadlo, že rozbroje mezi lidmi jsou hlavním hnacím motorem tohoto vydavatelství).
Continue reading

Svět za lesklou obálkou 1

Všechny osoby, události a reálie jsou smyšlené a podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Pohled na bývalou tovární budovu na starém Smíchově nevyvolává pocit, že by se tu měla ukrývat redakce nejluxusnějšího časopisu, který si můžete na stánku koupit. Špinavé okolí malinko zvedne kvalitu děsných bot, které si Marek na polopracovní pohovor musel vzít. Zatne zuby a otevře obouchané dveře do socialistické vrátnice, která se za těch osm let od revoluce nezměnila. Jen nejspíš zmizely píchačky a pan vrátný odložil pásku se značkou lidové milice.

Marek je student, který pochopil, že psychologie ho v téhle zemi prostě neuživí a tak začal přemýšlet, co by ho mohlo uživit a vzhledem k tomu, že ho vždycky bavilo a snad mu i trochu šlo psaní, zkusil obeslat pár časopisů svými povídkami. Už si nedělal velké iluze, potom, co ho v největším týdeníku R arogantní editor ponižoval, a v celostátním deníku D ho jako první práci poslali za vyplétači tenisových raket, že se mu povede najít něco normálního. Možná jen ze cviku zkusil zavolat do luxusního pánského magazínu E a celkem ochotný a milý (po editorovi z týdeníku R byl milý každý) redaktor ho požádal o odfaxování krátké životopisu. A shodou náhod se ten životopis dostal majiteli E na stůl ve stejný moment jako článek o tenisových vyplétačích v deníku D a výpověď editorky. O pár minut později začal Marek řešit, co by si mohl vzít na schůzku na sebe.

„Musíte po schodech do druhého patra a pak doprava před veliké kovové dveře a tam je zvonek,“ navede ho vrátný s naprosto chladným výrazem ve tváři. Asi je naštvaným že v pět večer ještě někdo leze do budovy. To by se mu určitě za minulého režimu nestalo, napadne Marka, když se koukne na stěny vrátnice ozdobené čestnými plaketami.
Poděkuje a stoupá nahoru. Chtěl by vyběhnout, ale v tom zkouškovém obleku se nedá moc chodit. Lituje, že nešel v džínách, aspoň by si nepřipadal jako úplný šašek. Přemýšlí, že by ještě utekl. Přemýšlí, že kdyby šel dělat forezní psychologii, nemusel by na tom být tak zle. Možná by se i otočil, ale najednou se před ním otevřou velké dveře. Objeví se v nich drobná blondýna s okázalým líčením a těsném oblečení.
„Vy jste tu na ten pohovor,tak pojďte,“ nečeká na odpověď a vede Marka dovnitř. On by chtěl namítnout, že na pohovor jít nechtěl. Měl se jen jít domluvit o psaní povídek. Ale nikdo se ho na nic neptá. Jakmile zapadne za kovové dveře, objeví se jako v jiném světě. Socialistický tovární realismus je pryč a nahradí ho luxusní kapitalismus se vším, co k tomu patří. Bodové světlo, koberce, velké fotky na stěnách a krásné dřevěné dveře.
„Tak vás vítám,“ vyjde poměrně mladý kluk z luxusní kanceláře a podává Markovi ruku. Nabídne kafe a místo před velikým skleněným pracovním stolem. Je majitel, ředitel a šéfredaktor v jednom. Úspěšný, charismatický a usměvavý. V rohu kanceláře mu stojí elektrická kytara, což Markovi trochu pomůže se sebejistotou. V nejhorším si chvilku promluví o hudbě a pozve ho na nejbližší koncert svojí kapely. Ale ke kapele se nedostanou, mluví o časopisu, který si Marek poprvé koupil, když se dozvěděl, že sem má jít. A tak Majiteli řekl všechny důvody, proč by si ho už nekoupil znovu. Asi to zabralo, protože se začnou bavit o změnách, které by si časopis E zasloužil. Venku už se začalo šeřit, když se Majitel zeptal, kolik by chtěl Marek peněz, kdyby měl nastoupit. Marek chvilku přemýšlel, o nic mu nešlo, protože ještě mohl v klidu rok studovat a pak se vydat na akademickou dráhu a tak vytáhl částku, kterou by dostal po skončení školy v pedagogicko-psychologické poradně. Majitel se usmál a řekl, že to by bylo nespravedlivé, kdyby měl tak málo a zvedl ji o polovinu.
Nedávej najevo žádnou velkou radost, vzpomene si Marek na radu svého spolubydlícího z koleje, který sice nikdy nikde nepracoval, ale zato uměl už pár let šikovně dojit vlastní rodiče při přecházení z jedné školy na druhou. Tak Marek utlumil touhu vyskočit a obejmout Majitele, protože o takových penězích se mu ani nezdálo. Domluvili se, že dorazí začátkem příštího týdne, aby se zaučil a od prvního nástup.
„U nás je zvykem, že si všichni tykáme, tak já jsem Majitel,“ podá Markovi ruku, když ho vyprovází před dveře. Marek by ji chtěl stisknout pevně, ale nějak se mu to nepodaří.
„Jo a vezmi si příště na sebe něco normálního,“ dodá ještě Majitel, než se za ním zavřou dveře luxusního světa. To už ale Markovi nemůže pokazit radost z velkého vítězství. Sice vůbec netuší, co bude dělat, ale má práci a za spoustu peněz. Tady v kulisách reálného socialismu si poskočí radostí. Dokonce se usměje i na vrátného, který má ještě přísnější výraz, nže předtím.

Nezařazené