Monthly Archives: Září 2010

pro lásku by vraždil každý kapitolka / A


kapitolka / A

Dívám se jí do očí a vidím v nich strach. Nemůžu se jí divit, že se bojí, už jí určitě došlo, že musí zemřít. Nemusel bych se s ní asi bavit, ale chci jí vysvětlit, proč umře. Leží tu tak sama na posteli přivázaná za ruce s roubíkem v puse. Už se ani necuká, asi se smířila s osudem.
„Nemám proti vám vůbec nic osobního. Vybral jsem si vás náhodně na ulici,“ začnu s ní mluvit.
Jsou to první slova, která z mých úst zaslechla, protože doteď jsem mlčel. V očích jí zasvitne světýlko naděje, všimnu si ho, a tak jí ho hned raději zhasnu. Nechci, aby se zbytečně trápila nějakou hloupou nadějí, že dnešní den může přežít. Vytáhnu ostrý řeznický nůž, kterým se podřezávají prasata, aby vykrvácela. Položím ho před ni na postel. Začne se zase cukat.
„Musel jsem si vás zvolit úplně náhodně, protože náhodný výběr zamotá policii hlavu. Takže vás vůbec neznám a kdybych se nedostal do téhle posrané situace, možná bych vás normálně zdravil. Teď vás ovšem musím zabít. Chci, abyste pochopila, že vaše smrt není zbytečná. Jste součástí velkolepého plánu, který konečně probudí naši policii z letargie, do které se dostala.“
Zkontroluji si, jestli jsem náhodou neprotrhl chirurgické rukavice, vezmu do ruky nůž. Žena na posteli se vyděsí a přitáhne nohy k sobě, nejde jí to, protože jsem ji spoutal opravdu dobře. Ta léta v pionýrských a skautských oddílech se konečně uplatňují.
„Raději zavřete oči, paní, ať se na to nemusíte dívat, bude to hodně krvácet,“ poradím jí a pak zaříznu nůž do jejích slabin. Tepnu přetnu napoprvé. Když vystříknou první kapky rudé krve, cítím se jako vítěz. Na to, že jsem to zatím trénoval jen na atrapách, jsem se trefil naprosto exkluzivně. Podívám se na ni, asi doufám, že mě taky pochválí za čistý řez. Pokouší se zakřičet, ale roubík jí to nedovolí.
Její krev barví bílé povlečení. Skvrna se zvětšuje, musím ustoupit, abych nebyl špinavý. Všechno mi parádně vychází. První vražda musí být hodně krvavá, protože to přitáhne média. Potřebuji, aby se toho chytla televize, protože pak bude policajty sledovat celý národ.
Uklidím po sobě všechny stopy, chci, aby místnost byla naprosto čistá. Proto jsem si sebou vzal dezifekci a spoustu hadrů. Uklízím a ona mě sleduje. Z očí jí pomalu mizí život, zvláštní, nikdy jsem netušil, že smrt má člověk napsanou v očích. Už sebou ani nehází, myslím, že konečně pochopila, že její smrt není zbytečná. Prach pod postelí vytřu právě ve chvíli, kdy tam prosáknou madrací první kapky krve. Povlečení z umělých vláken byl skvělý nápad. Málo saje, a tak se krev rozlévá do obrovské louže. Jsem hotov a ona mrtvá. Její tělo je najednou úplně bledé, voskové, jak přišla o všechnu krev. Vyndám jí roubík a do pusy strčím mrkev, speciální odrůda, jediný obchod ve městě ji má, ale já ji ukradl už z auta, co ji přivezlo. Nať kouká z pusy ven. Zvláštní je, že ta žena vypadá jako králík. Škoda, že se nedozvím, co z toho zjistí policejní psycholog, jaký vzkaz jim vlastně nechávám. Uvolním ruce a dám jí je za hlavu, vypadá jako by odpočívala. Musím dávat velký pozor, abych se neušpinil od krve, protože je jí všude spousta. Podívám se na své dílko. Jsem spokojený, policajtům jsem nechal mrtvou v kaluži krve, s mrkví, která se dá koupit na jediném místě a v poloze úplně stejné jako v reklamě na dámský parfém. Jedinou další stopou, kterou těm troubům tady zanechám, je otisk britské vojenské boty o pět čísel větších než mám já. Ty boty ještě po cestě domů pohodím někde na ulici, aby si je vzal nějaký bezdomovec.
Můžu jít domů, pro dnešek jsem svou práci odvedl naprosto skvěle.
Marie sedí doma a čeká, až se vrátím. Byt zevnitř pečlivě zamkla. Má hlad, protože jí přes den došel chleba. Dnes je to přesně půl roku, co naposledy vyšla ven. Kolikrát jsem se ji už pokoušel přemluvit, ať jde alespoň se mnou, že se jí nic nemůže stát, ale bojí se. Udělal bych cokoliv, kdybych mohl vrátit čas a zařídit, aby se jí to nestalo. Pohladím ji po tváři, lehce sebou cukne. Nemůžu se divit, že je jí to nepříjemné, když ji někde v parku znásilní nějakej parchant. Každý den se musím přesvědčovat, že je to normální, když teď nemá náladu na sex. Tolik bych se s ní chtěl milovat, ale když se jí dotknu, pláče. Aspoň už si zvykla na moje pohlazení.
„Dáš si něco k jídlu?“ jen těžko v hlase potlačuji radost z dnešní dobře odvedené práce.
„Ano, mám už hlad. Co bude?“ zvláštní je, že Marie má už několik měsíců pokaždé stejný tón hlasu. Není to ani smutek, ani radost, zní to strašně sterilně. Všechno v našem bytě je naprosto sterilní, protože celé dny jen uklízí. Aby se zabavila, luxuje mi i moje boty vevnitř, každý den utírá prach. Sledoval jsem ji několikrát v neděli, protože ona volné dny nerozlišuje, a je to nekonečný rituál. Nevynechá jedinou skulinku, všechno pečlivě vytře, umyje a vyleští. Musel jsem si na to zvyknout, protože jsem si tu ze začátku nepřipadal jako doma. Vařím jí její oblíbené těstoviny, i když nejsou na řadě. Ani nevím, jestli jí ještě chutnají, protože je teď jí každý týden. Nikdo na ní nepozná, jestli jí to chutná, protože se pořád tváří stejně.
„Ale to už skončí, Maruško,“ šeptám, když krájím cibuli, aby neviděla moje slzy.
Dám jí jídlo na stůl, sedne si tiše a stejně tiše ho i přežvykuje. Občas se na mě podívá. Pokaždé, když na mě její oči zabloudí, mám pocit, že mi vyčítá, co se jí stalo. Ale já jí říkal, ať nechodí sama parkem, ale smála se mi, že jsem blázínek vystrašenej.
„Co by si na mně kdo vzal…“ říkávala se smíchem.
Už se ale dlouho nesmála, asi zapomněla, jak se to dělá. V poslední době možná zapomněla i pláč. Má pořád stejný obličej, a to mě děsí. Chtěl bych jí tolik říct, že jsem ji přece varoval, ale asi by to nepomohlo. Proč mě neposlouchala?
„Chutná ti to?“ zeptám se a ona jen tiše kývne. Na chvilku se zarazí, asi chce něco povědět, ale rozmyslí si to.
Policie nám moc nepomohla. Prý po tom parchantovi pátrají, ale ještě ho nedostali. Proto nemůže Maruška ven. Bojí se, že ji znovu přepadne.
„Co dnes dávají v televizi?“ zeptá se šeptem, skoro ji není slyšet a kousek těstovin jí vypadne z pusy. Ani si toho nevšimne.
„Nevím, podívám se.“ hledám v novinách program.
„Nemusíš hledat, stejně se na to budu koukat,“ kouká se úplně na všechno. Když jdu večer spát, dívá se na televizi a když se budím, sedí před ní zase a sleduje program. Někdy mám pocit, že se sama stala součástí televize. Možná je to divné, ale třeba ten přístroj je její mozek a když je oddělím, umře.
„Nemůžu spát,“ zašeptá hned jak dojí a uvelebí se do svého křesla. Musím jí ještě píchnout injekci na uklidnění a pak si sednu vedle a dívám se na ni. Proč se to muselo stát právě nám.

Pro Lásku by vraždil každý kapitola / 1


kapitola / 1

Mike otevře násilím oči, trochu ho bolí hlava. Možná to včera přehnal s pitím. Losos v koprové omáčce nebyl opravdu dobrý základ pod deset tequil. Přitom toho nevypil o moc víc než jindy. Vytáhne ruku zpod deky a sáhne poslepu vedle sebe. Někdo tam spí. Takže jeho včerejší lov byl úspěšný. Snaží se vzpomenout si, kdo to může být. Vybavují se mu tři holky, které přicházely v úvahu, protože s nimi včera flirtoval. Mikova zvědavost je silnější než lenost. Zvedne se a slepenýma očima zamžourá na holku vedle sebe. Je to ta drobná blondýnka. Ta nejblbější, vzpomene si na včerejší konverzace o časopisu Spy a jeho neobjektivní a nekvalifikované módní policii. Ale zase to s ní možná bylo dobrý, škoda že si to ani trochu nepamatuje. Třeba dobře kouří a Mike to zapomene. Musí se v duchu smát, při představě, že jí oznamuje svoje okno. Asi by ji odvezli. Odkryje ji, opatrně, aby se nevzbudila, rozhodně nemá chuť ji zase poslouchat. Ráno se potřebuje nastartovat a přitom mu vadí úplně každý. Je to taková dobrá šestka, ohodnotí ji jediným pohledem. Měla by mnohem lepší výsledek, kdyby se líp vyholila a její prsa držela nějaký tvar. Mike nemá pochopení pro holky, kterým prsa plandají a nejdou na plastiku. Ne že by byl milovník umělé hmoty, ale má rád, když prsa jsou prsa a ne uši z baseta. Uvidíme až vstane, kam až padnou, vsadil by se, že skočí až na pupík.
Leze potichu ven z postele, má erekci, uvažuje, jestli by nestálo za to na ni skočit a užít si znovu, ale má jedno pravidlo: „Když chceš, aby si na tebe holka nedělala žádné nároky, vojeď jí jen jednou a pak ji pošli domů…“ Zdá se to směšné a většina Mikových známých si myslí, že to je blbost. Zrovna nedávno mu jeho kamarád David povídal, že on by si užíval, dokud tu holku má u sebe. „Proč si ho pořádně nevystříkat, když už jsi ji jednou dostal do postele.“
Je to hovado, které nechápe, že Mike může mít v posteli každý večer jinou. A jen díky tomuhle pravidlu je ještě svobodný a kromě několika psychopatek si nikdy žádná holka na jednu noc ještě nedělala nárok na jeho volný čas. Konečně vyleze z postele a sune se do koupelny. Po cestě sbírá oblečení. Je všude. Její podprsenka visí na lustru, takové klišé, ale musela to být pořádně vášnivá noc. Pomalu začne litovat, že si nic nepamatuje. Napadne ho, že by si sem do hotelu mohl nechat nainstalovat videokameru, aby si holky mohl prohlédnout v repríze. Stejně si tenhle pokoj nikdo jiný nepronajímá. Mika by zajímalo, z čeho velký hotel na předměstí žije. Má pocit, že je jeho jediným hostem.
Určitě dobře kouřila. Pozná se to, že umí dobře kouřit podle rtů a tahle slepička je má přesně na kouření. No možná dneska Mike maličko poruší pravidla.
Ve sprše si pustí ranní program s trochou páry. Je už tady asi popadesáté a pořád si nemůže pořádně užít skvělý sprchový kout. To je jiný kafe než kapající sprcha v jeho bytě. Už je to ale lepší, protože když tu byl poprvé, seděl v něm asi dvě hodiny a střídavě se saunoval a pouštěl na sebe ledovou sprchu. Sedne si pod skotské střiky, užívá si masáž, když se otevřou dveře od koupelny. Aha, slečna se probudila. Teď má příležitost pořádně si ji omrknout, ale přemůže svou zvědavost a nevykoukne.
„Jsi tam?“ zeptá se tichým hlasem, asi taky neví, s kým skončila.
„Ano.“ odpoví Mike důrazně. Nesmí si ani na chvilku myslet, že je s někým, s kým se dá diskutovat.
„Mohu za tebou?“ Viditelně z ní opadne napětí.
Mike dostane skvělou příležitost si to s ní znovu užít, ona sama se mu nabízí. Ale co udělá, až jí za půl hodiny na snídani oznámí, že to byl jen úlet?
„Raději ne, za chvilku tě sem ale pustím.“
„Aha,“ zavře za sebou dveře. Třeba se naštve a vypadne dřív než Mike vyleze ven. Takové holky má nejraději. Pochopí to samy, vypadnou a ušetří se tím trapného okamžiku mezi kafem a tousty.
Bohužel tahle mezi ty chytré nepatří, sedí v posteli a dívá se na MTV.
„Dobré ráno!“ Mike se vrátí do pokoje v županu.
„Dobré…“ usměje se, až odhalí dásně. Mike se sám sobě začne divit, co se mu na ní včera mohlo líbit.
„Máš volno, můžeš vyrazit do sprchy.“ Nabídne jí čistý ručník.
„Super, ale mám trošinku hlad. Uděláš mi kafíčko?“ vyskočí z postele, její prsa udělají takový pohyb, že Mike má jistotu, že už se jí nedotkne.
„Ty jíš?“ zeptá se Mike, jako by se jí najednou štítil. Rád je provokuje.
„No ano, třeba včera jsem si hrozně nacpala břicho. Měla jsem dva rohlíky, tři koláče a pak veliký oběd.“
„Zajdem raději na snídani.“ Oznámí jí suše, aby jí ucpal pusu.
„Super, ty jsi zlatíčko,“ zabouchne za sebou dveře do koupelny. Kroutí tak divně zadkem. Včera musel být Mike dost ožralej.
Snídaně probíhá úplně stejně, jako všechny předtím. Nechá ji sníst tousty a vajíčka, ať má co zvracet a pak jí to oznámí. Kolikrát ho už napadlo, že by si měl nahrávat jejich reakce. Určitě by to byla skvělá zábava. Sedíte uprostřed poloprázdné hotelové restaurace na snídani a oznámíte holce, že je úplně blbá kráva, protože vám včera skočila na ohranou fintu a dala vám. Mike přišel na to, že většině holek to nedojde napoprvé. Asi bude pravda, že jsou ženské blbější. Některé se znovu zeptají, jsou i takové, co se pokouší smlouvat, a občas se stane, že jim to musí opakovat znovu. To je i dnešní případ. Oznámí jí to a ona dál klidně usrkává horkou čokoládu. Má vousy ze šlehačky a usmívá se. Tak jí to zopakuje.
„Já to pochopila napoprvé,“ šeptne a pak mu chrstne tu horkou čokoládu do klína. „Asi ti nemusím vysvětlovat, co znamená tohle?“ Zvedne se, vezme kabelku a pomalu odejde. Zase tak divně kroutí zadkem a Mike má nejspíš uvařený koule.
„Nechce si mě vzít.“ Oznámí ostatním návštěvníkům restaurace, kteří na něj zůstali civět. Servírka mu utírá hnědou skvrnu ze světlých kalhot. Mike z toho dostane erekci. Takže ho nemá poškozeného. Jen zalituje, že ho s ní nemůže vyzkoušet, protože by sem už nemohl chodit.